Vnímání kosmetických stereotypů

Nedávno jsem se během vybírání rtěnek zamyslela nad tím, jak vlastně kosmetiku a líčení celkově vnímám. Takové to, jak by řekl můj oční lékař, když máte fasádu na obličeji. Stěžovala jsem si totiž na umělé slzy ke kontaktním čočkám, že mi rozmazávají řasenku a linky. Tak mi s pobavením doporučil sprej, který mi “tu fasádu nezničí”. S líčením jako takovým jsem začala na dnešní dobu celkem pozdě, prakticky až kolem 14 let. Tehdy jsem dostala svou první řasenku a laky na nehty (dodnes si pamatuji, jaké barvy), ten stříbrný lak jsem tahala skoro pořád.

 

 

Jelikož jsem neměla žádnou starší sestru ani kamarádku, která by mě do líčení zasvětila, chodila jsem postupem času s oranžovým make-upem na obličeji, přeplácanou řasenkou a tlustým obočím. Byla jsem nešťastná a záviděla ostatním holkám, jak se umějí hezky namalovat a jak jim to sluší. Já měla nevzhledné brýle, křivé zuby a nemožné vlasy, takže mě žádné líčení stejně nevylepšilo, spíš naopak. Vypadala jsem jako klaun, malovat se přestala a kamarád mě tehdy chlácholil, že aspoň nejsem “zmalovaná barbína” a líčit se nemusím. Což mě přivádí k otázce známých stereotypů o skvělých holkách do nepohody bez make-upu a zmalovaných princeznách, které nedostanete pod stan, protože by si zlomily nehet.

 

 

Poslední dobou jsem k pohoršení mé babičky přišla na chuť výraznějšímu líčení a objevila spoustu hezkých rtěnek i stínů. Bohužel se tak výrazně maluji většinou jen doma (zase logika k pochopení, opravdu) a nebo když jdu někam večer. To, že kolikrát přes den chodím úplně nenalíčená nebo maximálně s pudrem a řasenkou, je dílem lenosti. Chtít po mně, abych si ráno přivstala kvůli líčení? To raději spím. A pak si za to nadávám. Když si na sobě dám opravdu záležet, tak se cítím mnohem sebevědoměji, upraveněji a ráda se fotím. Na druhou stranu ale nemám problém vyjít před lidi nenalíčená, protože už netrpím na problematickou pleť a rozhodně si nemyslím, že bych byla ten typ holky, kterou po odlíčení nepoznáte.

Občas tak různě čtu názory o tom, že si některé holky potřebují nahánět sebevědomí líčením, že tak zakrývají svoji ošklivost a že jsou umělé. Na druhou stranu nenamalované holky jsou skvělé, all natural a zaručeně nejsou falešné nebo namyšlené. Chápete význam těch předsudků? Copak to, co máte na obličeji, ovlivňuje vaše chování či povahu? Je spousta nevýrazných slečen, které líčení mnohem více zvýrazní. To je i můj případ, bez líčení mám téměř neviditelné obočí i řasy. Bez té “umělé” chemie na vlasy nemám krásnou černou barvu, ale špinavou blond, která mi absolutně nesluší.

 

 

Naopak jsou zase jiné slečny, které líčením ani zvýraznit nepotřebují. Jiné se zase malují proto, že je to baví nezávisle na tom, jestli s tím vypadají lépe nebo ne. Další se nemalují, protože je malování nebaví a cítí se lépe bez něj. Ani jedno z toho ale rozhodně neznamená, že podle přístupu k líčení odhadnete povahu člověka. Ta namalovaná slečna s vámi může klidně jet bez problémů na vodu a ta od pohledu “přirozená” s tím může mít problém. Sama líčení vnímám jako jistou formu umění, názor o zakrývání ošklivosti a zakomplexovanosti mi připadá jako přežitek z dob krále Klacka, jak se říká. Možná už jste slyšeli o pojmu “make-up artist”. To jsou lidé, kteří vám dokáží na obličeji vytvořit skutečné umění a něco, co je vám pak líto i smýt.

Mám ráda všechny ty barvy, které si můžu na obličej nanést a vypadat každou chvíli trochu jinak. Nebýt mé lenosti, vyhraji si s líčením každý den, ale bohužel… měla bych s tím něco udělat. A to ne kvůli zmalování sebe sama, ale kvůli tomu, jak laxní přístup k péči o sebe mám. A to je škoda. Nemám ráda pojmy jako zmalovaná, nepřirozená, přirozená, barbína… a mohla bych pokračovat. Vnímejte člověka jako celek. Na Instagramu vidím různé fotky ať už namalovaných nebo nenamalovaných slečen a vždy mě zaujme, když se hezky usmívají a vypadají spokojené samy se sebou. V tu chvíli nevidím nálepky jako přirozená slečna nebo nevýrazná bledule, vidím pěknou slečnu, která se má ráda.

 

 

To samé nevidím zmalovanou barbínu, ale rovněž slečnu, která je se sebou spokojená. Některé jsou spokojené nenalíčené, jiné zase nalíčené. A tak to má být. Chtít po mně, abych chodila nenalíčená jen kvůli nějaké rádoby přirozenosti, když mám málo vlasů (tím pádem i obočí a řas) a cítím se nalíčená lépe? Navíc mě baví si s těmi všemi barvami a štětečky vyhrát. Pořád ale ještě nemám highlighter a bronzer a nevím, jak se to používá, ha. Chtít po slečně, aby chodila nalíčená, když ji malování nebaví, necítí se v něm a je spokojená bez něj? Spokojenost, to je to zásadní.

Nejste špatné, když se líčíte výrazně a nejste špatné ani, když se nelíčíte vůbec. Je to jen vaše volba a nejpřitažlivější je právě ten úsměv a zdravé sebevědomí, tím přitahujete nejvíc. To je taková ta věc, kterou já tak často postrádám a vím, že mi k tomu nepomůže ani tuna make-upu. To musí vycházet zevnitř, z toho nitra, se kterým se tak často peru. A divili byste se, kolik lidí je schopno hrotit holku podle toho, jak moc se maluje či nemaluje.

 

Bože můj, ať si každý chodí tak, jak se mu líbí přece.

 

 

💄 A co vy a líčení? 💄

51 x komentováno

  1. Pěkný článek! 🙂 Já jsem přesně ten rádoby klišé typ, co si bere make-up i pod stan. Doslova. Chci být hezká i pro kamarády a na fotkách. Na hory nebo víkend na kolech si ale vyjedu ohromně ráda a ostatní výdobytky civilizace nemám problém oželet.

    Dříve jsem mívala pěknou pleť, tak jsem make-up prakticky nenosila, jen řasenka, stíny nebo lesk na rty. Pak se mi hormonálně rozhodilo tělo a výsledkem je akné na obličeji i zádech. Všichni slibovali, že to za rok dva zmizí, ale nezmizelo. Kortikoidy to řešit nechci, tak se holt maluji a nenosím šaty a tílka s odhalenými zády. Decentní make-up na “zakrytí škod” mi každé ráno zabere dobrých 20 minut. Když to ale někomu neřeknu, tak by na mně tři vrstvy krycích barviček hledal jen těžko. Myslím, že výrazné líčení mi ani příliš nesluší.

    1. Děkuji 🙂 Já bych ráda chodila častěji namalovaná i decentně, ale jsem bohužel moc líná si přivstat 🙁 😀 Hormonálně rozhozené tělo a v důsledku toho příšerné akné jsem si zažila loni v létě a naštěstí se to už vrátilo víceméně do normálu. Snad to nezakřiknu 😀 Je pravda, že některé ženy jsou výrazné i bez líčení a pak s výrazným líčením nevypadají třeba úplně nejlépe.

  2. Poslední třičtvrtěrok jsem ubrala, jak na množství, tak na produktech, ale nemyslím si, že bych někoho soudila “jenom” skrz množství líčidel. Naposledy mě naštvala nově koupená vyschlá řasenka; slečny v drogerce pootvírají všechno, co můžou, a pak to vyschne a někdo si to koupí 🙂

  3. Veľmi pekný článok 🙂 Toto však funguje podľa mňa aj pri oblečení, aké máme auto, kde bývame.. Ľudia zvyknú veľmi súdiť, žiaľ niekedy som sa pristihla, že som rovnaká 🙁 Je to veľmi ťažké nespadnúť do toho stereotypu a nesúdiť knihu podľa obalu..

    Drew’s Beauty

    1. Moc děkuji 🙂 Ano, bohužel to tak je. Tuhle problematiku jsme rozebírali i ve škole na psychologii, lidé jsou zvyklí ostatní házet do různých škatulek, aby šetřili čas a lidi si zařadili podle různých společných vlastností. Pak ale dochází ke spousty mylným úsudkům, společnost je hrozně povrchní. Většinou když člověka vidím poprvé, tak si ho pomyslně podle dojmu také někam zařadím, ale vždy mu dávám šanci, protože první dojem není vždy vše. 🙂

  4. Já ráda experimentují s líčením, ale na konci to vypadá příšerně nebo se cítím zmalovaná. Make-up nenosím, ale vlastním jeden už tři roky (asi už je prošlý), mam i pudr, imobilizér a bronzer.
    Na instagramu se ráda nalicim výraznou rtěnkou, pomalu je začínám nosit mezi lid kromě tmavě hnědé, tu mam jen na fotky.
    Jsem proti, aby holky, co mají krásnou pleť, nosily make-up, dívám se na to možná z pohledu kosmetičky. Obočí mám černé a poměrně husté, tak ho nemusím ani nijak tvarovat, jen ho trochu zvyraznim světle hnědou barvou, líčím si oči (podle toho, jestli pospíchám), řasy a rty leskem nebo rtěnkou. Když jsem doma a nikam nejdu, tak se nelíčím vůbec.

    1. Doma se také běžně nelíčím, to jen když se třeba nudím a mám zrovna chuť udělat pár fotek doma, proto ta zmínka o líčení doma v článku 🙂 Holkám s krásnou bezchybnou pletí celkem závidím, protože ty make-up skutečně nepotřebují, já ji zas tak bezchybnou nemám a nalíčená vypadá lépe 🙂 Výrazné rtěnky jsem si v poslední době oblíbila hodně 🙂

  5. Vida, musím říct, žes mě příjemně překvapila. 🙂 Podle nadpisu jsem čekala jedno z milionu lamentování o tom, že nám média předkládají určitou podobu, jak by měla holka vypadat. Takových lamentů je internetu až hrůza a mně se nechtělo věřit, že by ses pustila do dalšího. A taky že ne! Máš pravdu, co na mně sakra mění to, že se maluju? Mám neviditelné obočí a ne zrovna nejlepší pleť, a tak se s make-upem cítím líp. Jasně, druhá věc je, když to holky přehánějí a ve jménu konturování si dělají z obličeje podivné omalovánky, ale koneckonců i to je jen jejich věc.

    1. Moc děkuji 🙂 to ne, na podobné téma jsem nedávno ve škole měla prezentaci a je to takové rozšířené téma, že bych o tom ani nechtěla psát (média x líčení). Omalovánky na obličeji, to už je také věc. Výrazně nalíčenými slečnami jsem myslela ty, které jsou namalované hodně, ale zároveň jim to sluší a umějí si s tím vyhrát. Velké, až “marfuší” vrstvy na obličeji, kdy je odstín make-upu úplně jiný než zbytek těla, to už je zase otázka soudnosti. Nejlepší je zlatá střední cesta, ale na tu pochopitelně stereotypy nevznikají 🙂 😀

  6. Moc pěkný článek. 🙂
    A je pravda, že některé holky třeba namalované vypadají lépe, některé to vůbec nepotřebují.
    Já starší sestry mám, ale ani jedna se nelíčila, takže ani jedna mě neměla možnost naučit líčit. Jediný, kdo nejvíce používá líčení, je moje švagrová a tu to baví ta líčila i mě, když jsem šla např. na focení. 🙂
    Já někdy prostě vypadnu z baráku tak jak jsem, prostě mě to nebaví se malovat a hlavně, když jsem chodila do skladu, bylo to třeba zbytečný, ale občas mě to chytlo a musela jsem si dát řasenku a tužku i jenom do toho skladu. 😀 To je hlavně jediný, co používám a přijde mi to na mě hezký takové, že mě to zvýrazní a když už pak jdu fakt někam třeba na svatbu, dávám si i stíny. 🙂
    Jak píšeš jde o to, aby ses cítila ty pohodlně. 😉

    1. Děkuji 🙂 Taky občas takhle vyhodnocuju situace, kam se musím malovat a kam ne 😀 protože jsou někdy dny, kdy mě celé to líčení se vůbec nebaví a jindy mám zase naopak chuť si s tím pořádně vyhrát 🙂

  7. Já se malovala asi jenom v 15 (a to jen tužku a řasenku). Teď jenom při zvláštních příležitostech. Ale také se i jenom takhle namalovaná příjdu mnohem sebevědomější a hezčí. I když mě to trvá jenom 2 minuty, teď jsem dostala i makeup a na úpravu obočí a než to na sebe napatlám (doslova, wtf co já vím jak se nanáší makeup), trvá mi to 8 minut. Mě ani tak nevadí to malování, jako odmalovávání. Většinou jsem měla dost blbý odličovat a hlavně tohle mě nebavilo 🙂

    WantBeFitM

    1. Odličování mě vůbec nebaví, hlavně odličování očí. Bohužel mám ráda linky a občas i nějaké pěkné stíny, takže pak je to odličování holt delší 😀 U mě je hlavní problém to nevýrazné obočí a nesjednocená pleť, proto když to ráno odfláknu a dám si jen trochu řasenky a pudr, tak mi to samozřejmě k nějakému “zhezčení” moc nepomůže 😀 🙂

  8. Hezký článek. V tomhle se shodnem, myslím si taky, že by si každý měl nosit, co chtěl. A pokud někteří lidi odsuzují ostatní jen kvůli tomu, jestli se rádi malují nebo ne a co maj vlastně na obličeji, a jak se sebevyjadřují, to je jejich problém. I když je vtipné sledovat reakce lidí jen tak na ulici, pokud se jedná o menší město nebo vesnici, jakmile má člověk jen trochu výraznější look, natož barevnou rtěnku, hned cítí ty pohledy. Ale přijde mi to vtipné proto, že mě když zaujme na ulici něčí vizáž nebo makeup, tak je to z toho důvodu, že se mi to líbí, ne proto, že bych se nad něčím líčením chtěla zamračit. Všechno je to o přístupu a o tom, jak člověk vnímá svoje okolí.

    1. Děkuji 🙂 Přesně takhle to vnímám, nechápu, proč se někdo nad výraznějším líčením vůbec pozastavuje. Jak už jsem psala výše, nemyslím Marfušky bez soudnosti, ale nějaká výrazná rtěnka nebo stíny, co je na tom špatné? Vesnické drbny jsou kapitola sama pro sebe no 😀

  9. Moje obočie je úplne biele, svetlejší odtieň blond snáď ani nie jeje. Hoci je husté, nič to nemení na fakte, že ho nevidno. Moje obočie si prešlo vlastnou evolúciou od hnedych oblúkov cez čierne hranaté (s blond vlasmi najtragickejšia kombinácia 😀 ) až k prirodzenej svetlohnedej, ktorej som verná skoro rok. My ženy si občas proste musíme a hlavne chceme pomôcť aj takouto cestou. Niektoré toho potrebujú menej a iné zasa viac, ale bohužiaľ viem, že tie nezmyselné predsudky tu budú vždy, čo je smutné :/.

    1. Předsudky budou bohužel vždy, všude a ve všem. Je to něco, co mě vážně mrzí, ale bohužel se s tím nedá nic dělat. I u sebe někdy vnímám, že je těžké neházet lidi do nějakých škatulek. Snažím se takové myšlenky vždycky potlačit a dát tomu člověku šanci, abych ho mohla lépe poznat a pak si dělat ucelený názor. Obočí je kapitola sama pro sebe, já mám tedy vlasy černé, takže obočí nosím buď černé a nebo hodně tmavě hnědé. S barvou problém není, ale doteď ho mám občas moc tlusté a nebo nesprávně vytvarované 😀 Musím si na to vyhradit více času, abych to obočí namalovala vážně decentně, protože stačí trochu přitlačit a už je to moc 😀

  10. Tenhle článek se ti opravdu povedl. Mám mladšího bratra a k líčení jsem také přišla až později jako ty. Já jsem tedy naštěstí nikdy netrpěla na nějakou extra problematickou pleť nebo akné, takže jsem “malovátka” používala vždy jen proto, protože se mi to líbilo a bavilo mě si to patlat na obličej. Řekla bych ale, že jsem nikdy nenosila nic výrazného nebo přehnaného, protože jsem docela stydlivá a hrozně jsem se bála toho, co si o tom ostatní pomyslí.
    Postupem času, bylo to tak ve druháku na gymplu, jsem se přestala líčit úplně. Nebavilo mě to a přišlo mi zbytečné vyhazovat za dekorativní kosmetiku peníze. Na konci druháku jsem se poznala s mým stálým přítelem, kterému jsem se nejvíc líbila nenalíčená, zkrátka přirozená, takže ani kvůli němu jsem nic řešit nemusela. Ale s přibývajícím věkem se mi namalované slečny začínají zase líbit. Navíc jsem se zamilovala do rtěnek – těch výrazných, a když už nějakou vytáhnu, tak si to opravdu užívám. Běžně ale chodím stále nenamalovaná, protože si také ráda přispím. A nevadí mi to.
    A samozřejmě souhlasím s tím, ať si každý chodí tak, jak chce. Je to každého věc.

    1. Děkuji 🙂 Je zajímavé, jak se teď více lidem zalíbily výrazné rtěnky 🙂 Příteli se také líbím i bez líčidel a toho si moc vážím. Neřekla bych, že jsem bez make-upu nějak ošklivá, jen prostě nevýrazná a rychle splynu s davem. U mě je zvláštní, že bohužel hodně řeším názory okolí ohledně toho, co dělám, ale co se týká líčení a oblékání, tak to třeba vůbec neřeším. Nosím to, co chci já a v čem se cítím dobře 🙂

  11. Já jsem hlavně pochopila, že je kosmetika a kosmetika. Ne každá je vhodná pro moji pleť.
    Jinak, je to fakt. Mám spoustu kamarádek, co se nemalují a je jim to fuk. V poslední době se k nim začínám přibližovat, protože mám nějakou krizi v malování se.
    Hezký článek!

    1. Jojo, souhlasím. Jako puberťačka jsem často používala kosmetiku od Vietnamců a vůbec mi to na pleť nesedělo, svědilo to, už nikdy víc. Jinak děkuji 🙂 Já měla v životě pár období, kdy jsem se nelíčila vůbec a nikam a teď to začínám mít zase pomalu naopak 🙂

  12. Ja som sa uz bala, ze som jedina co sa tmavo -goticky namaluje len na doma kvoli napriklad fotke 😁. Inak sa malujem podla mna velmi vyrazne…symetricke tmave linky, ktore pomocou tienov vytvoria efekt velkych oci a syty cerveny ruz ci matny nude su stalice, ktore striedam podla nalady. 🙂 Obdivujem kazde dievca, ktore aspon trochu neupravene ide do skoly ci von do mesta…ja by som sa citila naho a neprijemne 🙂

  13. Já mám takové dvě období. Období kdy se maluji každý den a druhé období, kdy jsem naprosto vyčerpaná a ráno si přivstanu pravděpodobně více kvůli snídani, než líčení. To je příklad zkouškového 😀 To jsem se fakt nemalovala. Pleť mám teď také dobru, tudíž jdu nenamalovaná ven hned, ale je pravda, že jsem přírodní blondýnka, takže mám obočí a řasy skoro neviditelné 😀 Dříve jsem nosila umělé, ale těch jsem se po čase vzdala, protože mi ničily ty moje. Výrazné rtěnky se mi také líbí, ráda nosím červenou ve všech odstínech 🙂 Naopak mi moc nesedí takové ty nude odstíny, když už tak přirozeně růžovou 🙂 Jinak co se týká těch stereotypů. Já moc zmalované holky nemusím, zvlášť když vidíš opravdu více make-upu než jejich obličeje, ale jak říkáš, jestli se v tom cítí dobře, proč ne 🙂 Třeba mému přítelovi se líbí natural look, ale když si vezmu hezké večerní šaty a červenou rtěnku, tak je taky paf 😀 Hlavní je si podle mě najít ten svůj look a toho se držet 🙂

    https://thewaybya.blogspot.cz

    1. S tím zkouškovým naprosto souhlasím, to kolikrát usínám i ve stoje a nějaké malování mě nezajímá 😀 Já u holek neřeším, kolik make-upu mají na sobě, zakazuju si sama sobě vytvářet nějaké předsudky. Napřed toho člověka poznám a pak až soudím 🙂 Červená rtěnka je moje oblíbená, ale u té jsem ještě nenašla ten správný odstín. 🙂

  14. Čím jsem starší tak tím se líčím méně a také mi přijde, že se tak citím a vypadám mnohem lépe. Občas fakt nechápu, proč jsem na sebe v osmnáctí plácala krycí make-up a tak 😀 Fakt nechápu..

  15. Je to pravda, že lidé dělají předsudky, ale když se nad tím zamyslím hlouběji, promiň, ale vesměs holky, co se výrazně líčí, mají tunu make-upu na obličeji, tak aspoň mém okolí jsou to holky, co by fakt na tu vodu nejely, protože by si zlomily nehet, neměly se kde umýt a hlavně, někdo by je mohl vidět nenalíčené.
    Já sama jsem se snažila podlehnout beauty bloggerkám a youtuberkám, ale pochopila jsem, že sice je to fajn, namalovat si na obličej něco hezkého, ale že mám pocit, že se pod tou maskou dusím, takže nosím jen linky, řasenku a sem tam si dokreslím moje obočí, kde mi chybí nějaký ten chloupek 🙂
    jinak pěkně napsaný článek, určitě stojí za to se nad tím zamyslet 🙂

  16. Ono je výrazné líčení a výrazné líčení. Nějaká sytá rtěnka a stíny podle mě nejsou totéž co slečna s takovým tím opravdu silným make-upem, kdy je jasně vidět, jaká je to vrstva a má to třeba i jiný odstín než zbytek těla. To už je spíš otázka soudnosti. Jinak samozřejmě souhlasím s tím, že je spousta “zmalovaných” slečen, které na sebe nenechají sáhnout a do přírody by nešly, ale kdyby takové nebyly, tak by ty stereotypy ani neexistovaly. Na něčem založené být musí 🙂 Ale chtěla jsem se jen zamyslet nad tím, že je i spousta výrazně namalovaných slečen, které tyhle stereotypy vůbec nepotvrzují a jsou pak nespravedlivě odsuzovány 🙂 Jinak moc děkuji 🙂

  17. Ty máš ale hezký blog! 🙂

    To je zajímavé, jak si člověk pamatuje svoje první věci, které mu značili přechod z dětství do dospělosti. Já mám totálně živě v paměti malou lahvičku křiklavě tmavě růžového laku, který jsem dostala asi ke 13 narozeninám od tety a nosila jsem ho hrozně dlouho. V tu dobu ještě holky v mém věku laky moc nepoužívali, navíc to byla na tu dobu fakt výrazná a rebelská barva, tak jsem si připadala hrozně super. 😀

    blog Days of Daysy

    1. Moc děkuji! 🙂 Jojo, takové věci si většinou člověk pamatuje hodně. Dodnes mám v paměti, jak jsem si z drogerie odnášela své první 4 laky na nehty (fialový, modrý, stříbrný a tuším, že zelený?) Ten poslední už nevím přesně, ale ten stříbrný jsem fakt nosila asi 2 roky skoro pořád 🙂 😀

  18. Já nosím přirozené líčení 🙂 je to pro mě pohodlnější :D, ale dříve jsem si neuměla představit chodit bez make upu a za poslední rok a půl úplně v pohodě a asi to bude taky tím, že mám o dost lepší pleť než dříve. Ale začala jsem se malovat poměrně pozdě, až v prvák na střední takže 15/16let, protože jsem dříve závodně tancovala a měla jsem dost malování na závodech :D. Ale co mi vadí je, když můj přítel řekne, že make up je šílený a ať na sebe nepatlám … nebudu sprostá jak on:D, ale vadí mi, že to odsuzuje :), ale co znám, tak celkově kluci právě nemají rádi make up (nebo to aspoň říkají:D)

    https://shardofdreams.blogspot.cz

    L.
    1. Jojo a pak si vyberou tu nejvíce umělou slečnu široko daleko 😀 já make-up používám hlavně kvůli sjednocení pleti a zakrytí nedokonalostí, protože to pak vypadá mnohem lépe a rozhodně to nejsou žádné šílené vrstvy 😀 Příteli se také líbím i nenalíčená, ale když se zvýrazním, tak se mu líbím také a to je hlavní 🙂

  19. Taky se dost často líčím jen “na doma”, i když nemám v plánu někam jít, jen proto, že mě to baví, ráda zkouším různé kombinace a styly a pozoruji, jak líčení vypadám. Je to zábava a o tom to je ^^
    Sice nemám uplně dokonalou pleť bez chyby, ale nemám problém jít někam nenamalovaná a třeba ráno do školy se mi také nechce vstávat o tolik dřív, abych si vytvořila krásné líčení. Takže do školy přirozeně- korektor na nedokonalosti, pudr, tvářenku ať nevypadám jako mrtvolka a řasenku. Cítím se tak dobře, je to pohodlné a moc času to ráno nesežere 😉 Naopak když někam vyrážím večer s přítelem nebo kamarádkama, ráda si ten čas navíc najdu a udělám si výraznější líčení 🙂

    1. Moc děkuji 🙂 Mám to stejně, ale zase se nedá popřít, že je to někdy těžké. Člověka to k předsudkům a škatulkování automaticky někdy svádí. Důležité je se tomu nepoddat a člověka napřed poznat před vynášením názorů a soudů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *