Milý Ježíšku, kam zmizelo dětství?

Dnes máme poslední den vánoční a já se po 14 dnech opět ozývám. Potřebovala jsem na chvíli vypnout a ujasnit si, co od blogu vlastně chci a aby se z něj nestala jen nutná povinnost, která mě brzy přestane bavit. Aniž bych si to uvědomila, začala jsem psát víceméně šroubovaně a pozitivně i ve chvílích, kdy jsem se skvěle necítila. Před týdnem a něco jsem byla v Amsterdamu a těšila se, jak napíšu další cestovní článek. Jenže problém. Samozřejmě město krásné, jídlo skvělé a zážitky příjemné, jenže… psychika horší. Po návratu jsem ze sebe byla hrozně zklamaná další tři dny a říkala si, že to takhle na blog přece dát nemůžu. Každý očekává jen to pozitivní a milé.

 

 

Měla jsem zkrátka pocit, že musím psát podle nějakého očekávání a začala jsem blog brát jako povinnost. Nevím, kde jsem ten pocit vzala, nikdo mě do ničeho netlačil a nenadával mi. Možná proto, že mám ten vlastní hosting a doménu – to už je přeci profesionální a tam žádné emocionální výlevy nepatří. Uvědomila jsem si, že takto to nechci a budu svůj blog psát tak, jak se momentálně cítím. Možná to nebude profesionální ani zajímavé, ale bude to moje. 💗

Z Amsterdamu vám chystám spíše fotočlánek doplněný o pár mých pocitů a určitě jste si všimli, že jsem pozměnila názvy rubrik a začala využívat svůj avatar z aplikace Bitmoji. Přes Vánoce jsem pomocí těchto avatarů posílala různé Snapy a zalíbily se mi natolik, že jsem se rozhodla je občas zakomponovat i do blogu. Na avataru jsem totiž hezčí než ve skutečnosti. A hlavně se tu chci cítit tak nějak ve svém a nechci, aby můj blog byl takový jak to říci… sterilní. Možná chápete, co tím myslím.

 

A teď k mým pocitům ze Štědrého dne, jsem už fakt tak stará?

 

Sama sebe pamatuji jako malého caparta, který vždy rozjíveně pobíhal po místnosti a vykřikoval, jak přijde Ježíšek a nadělí spousty dárečků. Odmalička jsem milovala Vánoce, kupa světýlek, cukroví, koledy, pohádky, atmosféra… no a dárky samozřejmě. Pod stromečkem na mě čekala hromada hraček, v období dospívání nějaká ta elektronika a “moudré” knížky o dospívání a sexuálním životě. Vidět na archivních snímcích, jak jako třináctiletá slečna s nelichotivým vzhledem rozbaluji tyto knížky, mi způsobilo šok i po letech. Na letošní Vánoce jsem se těšila obdobně jako roky předešlé, jen čím dál tím více vnímám, jak jsou najednou jiné. Nebo stejné?

 

 

Úderem prvních prosincových dní jsem se s vervou pustila do velkého vánočního úklidu a zdobení mého pokoje. Pro někoho jsou Vánoce svátky plné stresu, já to mám naopak. Vánoce jsou jedny z mála dní v roce, kdy si skutečně odpočinu a na nic nepříjemného nemyslím. Jindy moje hlava funguje jako nezastavitelný tok myšlenek, stále přemítám a přemítám… až mi z toho hrabe. S postupujícím adventem jsem se těšila na tradiční řízky, den plný pohádek a to radostné očekávání. Co na mě bude čekat pod tím stromkem? Hned brzy ráno jsem pod stromeček nanosila dárky pro rodinu, protože jsem nemohla dospat jako malé dítě a těšila se na reakce blízkých.

 

       Byl ze mě sněhulák!

Poletovala jsem tu ve vtipném zimním overalu a připravovala si slavnostní oblečení na večer. Celý den jsem se cítila jako to dítě s jiskřičkami v očích. Do té doby, než jsme se dostali k hlavnímu “aktu”. Rozbalila jsem si svou oblíbenou kosmetiku, hodiny do koupelny a naprosto dokonalý set na zahřátí od Dormea. Pořádně chlupatou a mohutnou šálu, mé nejoblíbenější kousky v zimním šatníku! Ponožky s vánočním motivem, jakou já z nich měla radost! A v ten moment mi to začalo pomalu docházet. Jako malá jsem nenáviděla praktické a měkké dárky, pořvávala jsem a dělala klasický dětský rozruch.

 

 

Teď jsem to byla já, kdo seděl v křesle a pozoroval ostatní čtyři děti z rodiny, jak výskají a rozbalují jeden dárek za druhým. I kdybych chtěla, to jejich nadšení už ze mě nevycházelo jako před lety, ačkoliv mě dárky moc potěšily. Druhá várka dárků přišla u tety, kde jsem se jen hrozila, kolik nesmyslně drahých dárků mí malí příbuzní dostali. Tolik dárků jsem na jedné kopě nikdy neviděla a hlavou se mi honilo, kolik peněz to vše muselo stát.

 

Potřebuje desetiletá slečna kolekci rtěnek za patnáct set? Potřebují čtyři děti nové mobily? Lístky na koncert, drahé kosmetické kufříky, počítačové hry a tak dál v jeden den?

 

 

Nezávidím jim! Samozřejmě že ne, chtěla jsem k Vánocům jen pár drobností a ty jsem dostala. Jen jsem vnímala tu atmosféru, děti dostaly nesmyslné hromady dárků a v místnosti panovala napjatá atmosféra. Abyste rozuměli, naše část rodiny se s tou druhou příliš nemusí a já si až letos uvědomila, jak moc je to znát i přes veškerou přetvářku. Honem honem, aby děti vše rozbalily a my udělali hromadné rodinné foto. Abychom spolu netrávili náhodou více času, než by bylo nutné. Vše proběhlo tak rychle, žádná pohoda ani klid. Rychle to rozbalte, ukliďte a nehrajte si s tím! Zničíte to a rozbijete! Nač hromady dárků, když je atmosféra úplně o ničem? Děkuji za tu skromnější část, kterou vidíte výše na obrázku. Děkuji za radost v očích mých prarodičů po rozbalení dárků ode mě.

Ale přehnaně materiální Vánoce, když se na sebe lidé v rodině neumějí ani usmát? Dědeček se zeptal tety, proč je pedál ke klávesám v bedně tak dlouhý. No a co, že to nevěděl. Já si také myslela, že pedál je prostě jen ta šlapka uprostřed. Na to na něj teta vyjela, že ježišmarja to snad vede pod celým piánem. Vánoční konverzace plné pohody. Tak nerada k nim chodím a tolik mě mrzí, jak jsou z toho prarodiče vždycky zklamaní.

 

 

Všem přeji šťastné prožití zbytku Vánoc a hlavně skvělou atmosféru s rodinou a blízkými.

 

Můžete mít sebelepší jídlo, sebevíce dárků, ale se špatnými vztahy je to vše k ničemu. Bylo to tak vždy, nebo mě jako dítě zajímaly jen ty dárky a zbytek jsem nevnímala? Těžko říci, ale dnes už vím, že dárky o Vánocích nejsou vůbec to důležité.

 

Jak vypadal váš Štědrý den?

36 x komentováno “Milý Ježíšku, kam zmizelo dětství?

  1. Myslím si, že psaní blogu by nemělo sklouznout k pocitu povinnosti. A to i když máš vlastní doménu. Z toho důvodu já přispívám pravidelně nepravidelně, ale mám klid. 🙂 S ohledem na emoce – vždy je lepší, když světu dáš vědět, že se třeba i něco nepovedlo. Pak je tvé poselství opravdové a ty v očích svých čtenářů podstatně lidštější. Upřímně řečeno – dost lidí by mohlo mít pocit, že je s tebou něco v nepořádku, když jsi za všech okolností pozitivní, i když se to třeba ne vždy hodí. 🙂

    Tak snad to brzy půjde lépe. 🙂

  2. Já si myslím, že blog přesně o tomhle je, aby tam člověk byl sám sebou a nehrál si na to, jak je všechno skvělý a úžasný, když to tak necítí.. Buď sama sebou 🙂
    Mrzí mě, že vztahy v rodině nemáte úplně nejlepší, na druhou stranu je dobré znamení, že se pořád vídáte, snad to do budoucna bude lepší 🙂

  3. Cítím to samé a máš pravdu! Vánoční atmoška, dárky a pohádky či koledy jsou k ničemu v momentě, kdy mezi sebou lidé nemají zrovna dobré vztahy. Mohu to potvrdit! U nás tyto Vánoce nebyly zrovna nejlepší. Vlastně byly jedny z nejhorších. Nerad o tom takhle veřejně píšu, na svůj blog jsem o svém odporu k Vánocům napsal už dost.

    Mnohem víc se těším na Silvestra. Budu moci být se svými přáteli, se kterými vycházím mnohem líp než s našimi. Jediný pozitivum na těchto svátcích vidím jen v tom, že mám čas pro sebe (a nemusím dělat maturitní okruhy :D) a Silvestr. Nerad to říkám, ale těším se, až bude po těch svátcích.

  4. Vlastní doména je v první řadě vhodná jako kotva, která zajistí, že ti nikdo nic v průběhu pěti, deseti let nesmaže. Já mám třeba doménu rok a kousek, a ještě jsem si na ni nezařídila ani placené reklamy 🙂 .

    1. Toho si na tom cením nejvíc, že se o ten obsah nemusím tolik bát 🙂 já je tu mám, ale vespod tak, aby nerušily čtenáře při běžném procházení obsahu. Nějaká ta spolupráce či reklama je fajn věc, ale nesmí se to přehánět. Chci psát blog hlavně proto, že mě baví a nechci mít nikdy pocit, že je to povinnost. Lehko se k tomu pak sklouzává, takže jsem ráda za svůj restart 😀 🙂

  5. Na články z Amsterdamu jsem se těšila (je to moje oblíbené město), ale plně chápu, že pokud sis dovolenou pořádně neužila, tak nemá smysl psát sluníčkové články, jak je tam či onde nádherně.

    Já blog vnímám jako místo “skladiště” hezkých zážitků a inspirací; negativní zážitky nesepisuji, jako terapie mi slouží spíše malování a ruční práce. Na druhou stranu, já ale negativní věci obecně moc nevnímám. 🙂

    Těší mě, že se u nás v rodině slaví Štědrý večer odděleně – letos jsme byli u stolu jen 4, rodiče, sestra a já. Tuším, že hlavním důvodem je, že být všichni pospolu i se vzdálenými příbuznými, tak si to ve výsledku nikdo neužije, protože má každý o oslavách jinou představu. Se zbytkem rodiny se proto vídáme až na Boží hody. Vánoce tak pro mě mají pořád to stejné kouzlo, jako když jsem byla malé dítě.

    Držím palečky, ať je do nového roku už jen lépe a pozitivní zážitky hravě převáží ty drobné každodenní nepříjemnosti.

    1. Děkuji, na rok 2018 se těším 🙂 článek z Amsterdamu určitě bude, ale mám opravdu hodně podle mě povedených fotek, proto bude asi více fotek než psaní 🙂 😀 je to krásné město a určitě se tam jednou chci vrátit, jen jsem ty dny neprožívala úplně nejlépe kvůli mým úzkostem a tím pádem článek nebude asi tak pozitivní, jak bych si představovala 🙁 😀 pozitivní zážitky z něj ale jinak mám! 😀 My jsme v podstatě celá rodina v jednom baráku, moc příbuzných někde mimo nemáme.

  6. Náš Štědrý den probíhal celkem poklidně. Opravdu jsem se snažila, aby mí mladší sourozenci měli hezké vzpomínky, ne všichni ne všechno ocenili, ale co se dá dělat 🙂 Ráno jsem jim upekla a připravila vánočku a kakao, hráli jsme stolní hry, šli jsme udělat vánoce zvířátkům.Také teď dostávám praktické dárky, ale jsem za ně ráda 🙂 člověk aspoň pak všechno nebude muset nárazově kupovat, až se bude stěhovat do vlastního.

    WantBeFitM

  7. Nejdřív ti musím pochválit ty roztomilé emoji, ty jsou fakt super! Teď k tématu. Já úplně vím, jak to myslíš. Taky nedokážu projevit nějakou extrémní radost z dárků jako dřív a letošní Vánoce pro mě byly fakt těžké. Na každé straně je s mojí rodinou trávili pro mě cizí lidi, takže to bylo neosobní. Ještě se chci vyjádřit k tvým pocitům z blogu. V poslední době vidím, že se I můj blog mění. Ubírá se jinam, než se mi líbí. Chci na tom zamakat.

  8. Jé ty jsi byla v Amstru? Já se tam chystám příští rok s kamarádkami, tak snad nám to vyjde! A určitě se budu na článek těšit, hrozně ráda nasaju atmosféru toho města už teď.
    Myslím, že blog by měl být hlavně radost, ne starost. Takže si to tady zveleb tak, aby ses cítila pohodlně. Potom se i články budou psát skoro samy, ne?
    Stejně jako ty Vánoce miluju a strašně si je každý rok užívám. Většinou také nepodlehnu stresu okolo mě a letos jsem dokonce měla všechny dárky s předstihem, takže to bylo super.
    To mě moc mrzí, že to máte v rodině takové. My se naštěstí máme všichni (víceméně) rádi a Štědrý den trávím opravdu s lidmi, které miluji. Vždyck se spolu hodně nasmějeme, popovídáme si, jíme cukroví a pijeme horké nápoje. Dárky rozbalujeme s jiskřičkami v očích, protože tenhle den v roce si prostě užíváme. Nezávidíme si (s bráchou možná jen občas, ale je to ta zdravá závist) a užíváme si pohádky v televizi. A takhle to u nás chodí.

    1. Měli jste určitě hezké Vánoce 🙂 článek o Amsterdamu vyjde zítra, takže se můžeš těšit. 🙂 Atmosféra města je nádherná, ale ta noční se mi moc nelíbila. Určitě tam jeďte. 🙂

  9. Já mám ráda, když se na blog píše všechno, i ty špatné věci, kdy je člověk pod emocionálním tlakem, protože v tom blogu je pak kus toho člověka, ne v takových těch profesionálních blozích, kde se jen snažíš psát kvůli povinnosti. Přeji ti na blog psalo dobře. 🙂
    Ohledně těch Vánoc, máš pravdu, když je tam cítit taková ta nepohoda, není to ono, vnímáš to a pak si vždy říkám, jestli není lepší se vůbec nescházet. Někdy mi připadá, že ty drahé dárky jsou jen kompenzací za to, že třeba rodiče na děti nemají čas, nebo nevím. A myslím si, že děti to nevnímají tolik, že tam něco je špatně, nejspíš proto to vnímáš až teď.
    U nás neteře taky dostaly hodně dárků, ale to je takový to, že ono kolikrát neodoláš a tohle se ti líbí, tak bys jim to koupila a přitom je to zbytečný, ale někdy se odolat nedá. Navíc moje mamka s tátou neteřím taky kupují hodně dárků. 😀

    1. Děkuji 🙂 ono je hezké, když člověk rozbaluje hodně balíčků, ale tam jde spíš o to, jaké zbytečné dárky to jsou, než že jich je hodně a o tu atmosféru. 🙂

  10. Je skvělé, že jsi se s blogem rozhodla takto a bereš to takto. Občas je aji ten skluz dolů třeba. A myslím si, že všem se bude číst lépe to, co jde přímo z tebe než něco neupřímného. Možná to zprvu není poznat, ale nakonec jo a takto bys za chvilku přestala psát…což by byla škoda. Taky se mi toto už stalo. Ale kdo ví, co je vlastně to perfektně profesionální…pořád máš profesionální blog a ne web přeci, píšeš o svým tak proč nějak strojeně 🙂 😀 Tak přeju s blogem dál hodně štěstí 🙂
    Hmm…je mi 18 a musím říct, že to mám podobně. Vánoce miluju, milovala jsem a milovat budu a také mám takové různé vzpomínky. Jsou se stárnutím jiné tak nějak, i ten pohled na ně…ale stejně jsou pořád stejné. Já bych to jinak nenapsala 🙂 Taky je neberu tolik strestově a zbytečně si je nekazím nějakým shonem okolo. Naopak se snažím sice udělat to vše, ale v klidu a s pohodovou náladou a myslí 🙂 🙂
    No, u nás v rodině se slaví na 4, aby to bylo tak, že se nebude sedět napjatě 😀 Takže od 24. do 30. na pohodu rozprostřené a to nepočítám, že občas jedeme ještě někam na oslavičku, že jako návštěva (ale tam už se dárky nedávají) 🙂 Ale je pravda, že ten okolní stres a nějaké to pohádání a lidi, co se mají rádi méně už člověk prostě vnímá více než jako dítě. Ta radost tam je, ale prostě ne tak bezostýchavá. A člověk tam vidí i ty finance a logiku. Ale to k tomu také zřejmě patří. Je to zas jiný pohled na věc :/ 🙂
    Někdy si říkám…to dětství, to dětství. Ale i tyto čím dál dospělější pohledy jsou fajn, ne že ne 🙂 🙂

    1. Děkuji za tak dlouhý komentář 🙂 s tím dospělejším vnímáním Vánoc mě to trochu děsí, když si uvědomím, jak vnímám ty finance a fakt, zda jsou některé dárky vůbec potřeba. Děti mají prostě v tomhle ohledu mnohem jednodušší myšlenky a jejich život je ještě takový bezstarostný. Občas mi tohle dětské období chybí, ale zase ty Vánoce mají svoje kouzlo v každém věku 🙂 a závidím ti, že je máš na několikrát, to musí být fajn 🙂 😀

  11. Taky blog nechci brát jako povinnost a proto nepíšu tak pravidelně články, ale když se mi chce a mám na to náladu. 🙂 Na článek se těším. 🙂

    Dřív jsem si přála samé blbosti, když jsem byla malá i bych si za to nafackovala. Teď už delší dobu vím, že Vánoce nejsou o dárcích, ale o tom času, který strávíme s rodinou a nejbližšími 🙂

    1. To chápu, taky to tak mám, ale zase nerada přispívám až po delší době 😀 🙂 je hezké vidět, jak s dospíváním člověk vše vnímá najednou jinak.

  12. Na článek z Amsterdamu se moc těším! 🙂 Já beru blog hlavně jako zábavu a nechci ani psát články z povinnosti:))). Úplně souhlasím s tebou, že se špatnými vztahy je to k ničemu.
    Moje Vánoce proběhli s lidma, který miluju a to bylo pro mě to nejdůležitější!

  13. Moc pěkný článek, Lenn. Souhlasím s tebou. Taky mi stačí jen drobnosti. Já spíš ráda cestuji o svátcích, protože jsem po zápočtech vždycky hotová, teď se sice učím na zkoušky, ale i jsem si výletování užila. Sníh mi taky chybí a venku je celkem teplo :D. Jinak ti přeji, ať se ti v psaní článků daří 🙂 BEAUTYPUSINKA

  14. Já už o svých Vánocích tak nějak psala. Je mi líto těch špatných vztahů u vás v rodině. My nic tak hrozného nemáme, ale občas je to také napjaté. Je však pravda, že já jsem pořád to malé dítě, které křičí radostí ze všech těch dárků. No fakt 😀 Kdyby si viděla mojí reakci na svetr od přítele, který jsem si přála, asi by ses mi smála 😀 🙂 Každopádně je skvělé, že si dostala, to, co sis přála 🙂

    http://www.thewaybya.blogspot.cz

    1. Náhodou je to super, když někdo projeví upřímnou radost 🙂 takhle jsem se radovala, když mi přítel dal k výročí obrovského plyšového medvěda 😀 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *