Těžké chvíle před publikem

Být úzkostlivým introvertem je vlastnost, která značně komplikuje život už od raného dětství. Pamatujete na slovní hodnocení uplynulého pololetí během prvního stupně základní školy? To mi tam vždy bylo vyjmenováno, jak je Lenka šikovná a dobře se učí, ale… má jen jednu nejlepší kamarádku a ostatní ji moc nezajímají. A mělo by se to změnit. Už odmala vás chtějí všichni měnit, protože je špatně, když nejste ukecané extrovertní dítě. V pubertě jste pro ostatní tiší a divní (v mém případě dokonce nepřátelští) a spousta lidí se vám nebojí vpálit, že vás v kolektivu nikdo nemá rád.

Trpím úzkostí, ale bojuji

Před časem jsem tu popisovala projevy úzkosti a přislíbila později svůj příběh. Nebudu tu nic dramatizovat ani zveličovat, nestydím se za to. Někdo má zlomenou nohu, někdo úzkosti. Nevadí mi o tom mluvit. Protože jsem kromě úzkostí dostala do vínku i velkou bojovnost a touhu vše překonávat. To, že hodně cestuji a chodím na akce […]

Teď umřeš

Dneska na trochu netradiční téma, úzkostlivé myšlenky. Mnohokrát jsem se setkala s tím, že si člověk úzkostlivost představuje jako běžný strach před písemkou či obyčejný stres. Je to ale mnohem horší. Do hlavy se vám vkrádají šílené katastrofické myšlenky a co hůř, doprovázejí je fyzické příznaky silně připomínající infarkt, dušení nebo nechutný pocit na zvracení, […]