Z deníčku studentky médií

Jak jsem komentovala sportovní přenos

Určitě jste někdy zažili moment, kdy jste se dostali někam prakticky omylem a nevěděli, co tam vůbec děláte. Přesně to se stalo mně před začátkem druhého semestru. Jestli si vzpomínáte na článek o těžkých chvílích před publikem, tak jsem se zmiňovala o hlasové a pohybové výchově, kam bych ráda chodila. Nával na daný předmět byl ale takový, že se obsadil už po pár hodinách. A to já samozřejmě nevěděla. Tak jsem se podívala, co zbývá a bum – sportovní žurnalistika! Já, která o sportu nevím nic? Představa, že budu komentovat ve studiu nějaký zápas a tvářit se jako obrovský znalec, mi přišla hodně úsměvná. A jak to tak bývá, představa se změnila v realitu. Hodně vtipnou realitu. 😄

 

Na fotce jsem se smála koupání psa, ale dokonale vystihuje popsanou situaci.

 

Odvyprávějte mi povídku

 

Na první hodinu jsem šla ještě relativně klidná, protože jsem nevěděla, do čeho jdu. Nebylo pro mě překvapením, že vyjma dvou kamarádek přišli téměř samí kluci. Všichni začali vyjmenovávat, proč si jako předmět vybrali sportovní žurnalistiku a jaký sport aktivně provozují. To už jsem začínala tušit, že mě čeká asi perný semestr. Ve třídě samí fotbaloví a hokejoví znalci, aktivní sportovci, výborní mluvčí a mezi nimi se krčila jedna malá dušička v podobě mé maličkosti. Tvářila jsem se, jak mě ty sportovní disciplíny zajímají a pravidelně je sleduji, protože mi bylo blbé říct, že jsem tam jen proto, že mi nic jiného nezbylo.

Naštěstí se mě nikdo neptal na nějaké podrobnosti, protože by hned vyplulo na povrch, jak jsem na tom se sportovními znalostmi. Další hodinu jsme museli odvyprávět přečtenou sportovní povídku ze sbírky, což jsem ještě zvládala víceméně bez problémů. Zkoušení živých přenosů a komentování zápasů se však blížilo rychlostí blesku. Měli jsme si doma připravit video ze sportovního přenosu bez zvuku a nacvičit si k tomu komentář. Bylo mi jasné, že druhý Záruba ze mě nebude, ale snažila jsem se být v přípravě opravdu svědomitá.

 

 

O čem jsem to mluvila?

 

Připravila jsem si běh atletky Zuzany Hejnové a napsala si k němu komentář, který jsem odposlouchala na YouTube. Uklidňovala jsem se tím, že určitě nebudu jediná, komu to nepůjde a navíc mě přece v nejhorším zachrání můj napsaný komentář. Kamarádku na hodině pověřili, aby nás hlasově rozcvičila básničkou “Polámal se mraveneček” a nějakými dýchacími technikami. Upřímně, nepomohlo mi to vůbec v ničem a ještě jsem měla to štěstí, že jsem na “popravu” šla jako první. Zdálo se mi, že přenos na obrazovce běží neuvěřitelnou rychlostí a tudíž jsem neměla nejmenší šanci koukat do papíru. Jela jsem tedy z patra a hlavou mi problesklo, jak se musí všichni dobře bavit nad tou tragédií, kterou tam předvádím.

Práce ve studiu spočívá v tom, že zkoušíme mluvený projev na různé způsoby a poté si ho pouštíme na záznamu. To abychom věděli, v čem jsme udělali chybu a co je třeba vylepšit. Vidět svůj výraz a slyšet se mluvit pro mě bylo snad ještě horší než samotný rádoby profesionální komentář. Na záznamu byste jasně viděli oči rozšířené hrůzou a projev k pobavení. Dala jsem hodně úsilí do toho, abych vypadala alespoň trochu, že tomu rozumím. Všechny ty sportovní výrazy a klišé – asi si to umíte představit. I když u mě… nepředstavitelné. 😄 Často se mi stává, že mi někdo chválí barvu hlasu. Projev mi ale vždy dokonale zabije nervozita. Když jste můj blízký člověk a kamarád, tak s vámi mluvím normálně. Pokud ne, nastupuje nervozita a přichází drmolení, tichý projev a nezastavitelný kolovrátek, pokud jde o něco naučeného. A největší problém? Já sebe slyším normálně, ne však ale ostatní.

 

 

Boj se suchem v ústech

 

Vždycky mám v hlavě hezky uspořádané, jak svou práci odprezentuji. S klidným a srozumitelným projevem. Realita ale bohužel bývá jiná. Chvíli před projevem mi do poslední kapky vyschne v krku a já nejsem schopná mluvit skoro vůbec. Snažím se ukočírovat nervozitu a nenechat svůj projev ovlivnit stresem, to se mi ale téměř nikdy nedaří. Vzdát to a zůstat jen u psaného projevu? Už mnoho lidí mi řeklo, že být introvertem nerovná se neumět mluvit. A já nechci každou svou myšlenku před lidmi totálně pohřbít jen tím, že drmolím a jsem nervózní. K tomu mi škola a nově Youtube hodně pomáhá. Věřím tomu, že čím víc budu nucena do různých projevů, tím se bude můj projev lepšit.

I když bych byla mnohem raději, kdybych se mohla učit na něčem jiném než na sportovních přenosech. Nejen, že neumím mluvit, ale ani tomu nerozumím a není mi tématika sportu blízká. Zbývají mi poslední 2 hodiny v tomto semestru a já doufám, že už nic dalšího ve studiu dělat nebudeme. Naposledy jsme museli odříkat olympijský příběh, který jsem si připravila hezky, ale musela jsem ho říkat dvakrát právě kvůli tomu, že jsem ho napoprvé prolítla příliš rychle. Říká se ale, že všechno špatné je pro něco dobré. Tak jsem si aspoň vyzkoušela, co všechno práce sportovních komentátorů obnáší. Navíc jsme se párkrát i hodně nasmáli při projíždění záznamů a já viděla, že naštěstí nejsem jediná, kdo se pro komentování sportu zrovna nenarodil. 🚴 

 

Odnesla jsem si z toho všeho pár poznatků:

  • Před projevem se musím něčeho napít, jinak je každý můj přednes dopředu naprosto ztracený.
  • Když se slyším nahlas a zřetelně, většinou je to ve skutečnosti úplně opačně. 
  • Nikdy se nebudu pohybovat ve sportovním zpravodajství.
  • V převážně klučičím kolektivu je hodně velká sranda.
  • Mám se hlásit na předměty hned, jak se otevřou. (desetkrát podtrženě do dalšího semestru).

 

 

Dostali jste se někdy do situace/práce, kam jste se absolutně nehodili? 

 

22 komentářů

  • Boudicca

    Poprala ses s tím a to je hlavní. Ono se to hodí, jednou za čas vyzkoušet něco mimo komfortní zónu. Já mám za sebou podobný zážitek – na mém prvním assessment centru jsem jako téma schytala zimní olympiádu. Já nikdy na přenosy nekoukala, takže jsem vůbec netušila, co vše je třeba a jak třeba takové olympijské městečko funguje. Z naší skupiny byli téměř samí sportovci, tak jsem byla hrozně mimo. A hned první mluvní cvičení na představení mělo téma “Můj největší sportovní úspěch.” Pro mě je úspěch, když vyjdu z fitka nepolámaná, hehe. 😀

  • L.

    Jéjj :D. My se přihlašovali začátkem minulého měsíce na nové předměty a měla jsem hrozný nervy!:DD ale stihla jsem se přihlásit na oba, které jsem chtěla naštěstí :D.

    Důležité je, že jsi to nějak zvládla!! 🙂

  • Bára

    Ježda, jsi odvážná, že ses do něčeho takového pustila! Sportu taky nerozumím ani za mák… A podobně mimo jsem si přišla na svém prvním karaoke – “Co tady proboha dělám? Bože, sesypu se!” No a dneska to miluju. 🙂

    • Lenn

      No, ono mi spíš nic jiného ani nezbylo, pokud chci projít semestrem. 😀 Mě by karaoke asi i bavilo, ale jsou tu dva zásadní problémy – nervozita a co hůř, neumím absolutně zpívat. 😀

  • Jana

    Sport mi také nic neříká, i když teď sleduji svého přítele na fotbalových zápasech a na hokej se sem tam taky podívám. Pamatuji si, že na střední jsme hráli badminton a já si sedla a komentovala hru dvou kamarádek, jen tak pro srandu a musím říct, že jsme se všichni strašně nasmáli. 😀 Ale tak je něco jiného mluvit v kruhu přátel a před x lidmi, které skoro neznám. Mně dělala problém i prezentace, kterou jsem musela číst, natož ještě mluvit svými slovy k publiku, fuu. Ale tak snad se příště zadaří a přihlásíš se ve správný čas na správný předmět. 😀

  • Markii Reed

    Tak to tedy klobouk dolů. Postavila ses tomu a dala si to, byť ne tak, jak sis představovala. To chce pořádnou dávku odvahy. Na tvém místě bych se zhroutil hned, zejména když se jedná o komentování sportovních akcí.
    Nicméně vím, jaké to muselo být. Taky jsem se dostal do pár situací, kde jsem musel mluvit před mnoha lidmi a o daném tématu jsem neměl ani páru, například když jsme byli na úřadě práce. Zjistit si, co nejvíc informací a pak o tom několik minut mluvit. Vůbec jsem neměl páru o čem mluvím, ta slova na papíře, co jsem si napsal, mi nedávala žádný smysl a i tak jsem jsem je odprezentoval. Jinak s tím, když si něco naplánuješ, jak a co odprezentuješ a jak to bývá většinou jinak, s tím naprosto souhlasím. To se mi stává furt. 😀

  • Lucka Stefani

    S tím bodem, že v převážně klučičím kolektivu je velká sranda, musím souhlasit. Studuji IT a pořád je to fórek sem, fórek tam 🙂
    Mně osobně v projevu pomohlo zahraničí. Dříve jsem mluvila jen tolik, abych ve společnosti ‘přežila’. Díky zahraničí, kde to bylo ještě stížené cizím jazykem, se mi ale jazyk rozvázal a dokážu se s lidmi bavit na většinu témat 🙂
    Lucka Stefani

  • Anička

    Tak tohle se mi asi úplně nestalo, ale předmět sportovní publicistika tu máme taky a dělají to samé. Vím, že to pro mě rozhodně není 😀 Na předměty se přihlašuji hned, protože je o ně též velký zájem. Obdivuju tě, že si to tak skvěle zvládla 🙂

    TheWayByA

  • Kristýna

    Nic podobného mě teda zatím nepotkalo a docela mě tento článek pobavil, i když chápu moc doře, že tobě určitě do smíchu nebylo. Taky bývám vždy nervózní, když mám mluvit před cizími nebo větší skupinou lidí.. a ještě k tomu o něčem, čemu nerozumím 😀 Ale zlvádla jsi to a jak se říká – co tě nezabije, to tě posílí! Takže máš zase další zkušenosti 🙂
    Ještě jsem si vzpomněla, že když já byla na výšce ve druháku, nevěděla jsem s kámoškou, jako předměty si navolit a tak jsme si dali předmět, který zněl docela nevinně – pedologie (nauka o půdách). No a až na cvičení jsme zjistily, jakou jsme si na sebe ušily past. V rámci projektu do cvičení jsme musely vypracovat seminárku o konkrétních typech půdy v určité oblasti, což zahrnovalo vykopat tři jámy o hloubce 1,3m a odbrat z nich vzorky 😀 teď už na to taky vzpomínáme se smíchem..

  • neverbealone

    Ahoj, můžu se zeptat, kde žurnu studuješ? 😀 já totiž v Brně a jestli jsem teda přehlédla možnost kurzu sportovní žurnalistika, tak budu pěkně naštvaná, protože to by zrovna pro mě jako sportovního nadšence bylo úplně super! 😀

    Já jdu zase příští týden poprvé moderovat na živo jednu akci u nás na škole, tak jsem na to taky velmi zvědavá 😀 podle mě to bude jeden obrovský trapas -.-

  • Míša Šislerová

    Ale zvládla jsi to a to je nejdůležitější 🙂 Také se na sebe nerada dívám a poslouchám, protože se slyším úplně jinak 😀 Chtěla bych se zeptat, proč jsi skryla/odstranila svá videa na yt? Děkuji za případnou odpověď 🙂

    WantBeFitM

  • Barbara

    Třeba si to rozmyslíš a bude z tebe skvělá sportovní komentátorka, určitě bych ti v televizi fandila 😀
    Mě se můj hlas nelíbí, mám ho až moc hluboký.
    Nic si z toho nedělej, že nerozumíš sportu, já o něm nevím nic, znám akorát jména těch hezkých fotbalistů. 😀 Já bych tak mohla komentvat sport nazývaný gaučing 😀

  • Linda Pazderová

    Tak tohle by se moc líbilo mě, to by mě děsně bavilo. Ale je to proste o člověku. Každopádně je super, ze sis to vyzkoušela a mas novou zkušenost do plusu. Příběh si sepsala moc hezky 🙂

  • Hemitson

    Víc takových článků! Upřímně mě strašně takové články ze života baví a obzvlášť tohle, kdy se člověk i ponaučí. 😀 Třeba tím, že se má zapisovat hned, to se mi bude snad za rok a půl hodit. 😀
    Každopádně sport by mi asi taky nešel, možná až na jezdectví nebo hokej, jinak to jde mimo mě. Je ale super, že ti to hodně dalo. Měli bychom zkoušet i ty pro nás méně příjemné věci.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

* Zaškrtnutí souhlasu s pravidly ochrany osobních údajů je vyžadováno.

*

Souhlasím.

%d blogerům se to líbí: