Na dva dny v Londýně

Vítám vás u dalšího cestovního (foto)článku! Možná jste z mého Instagramu zaregistrovali, že jsem byla minulý týden na krátkém pobytu v Londýně. Říká se, že takové ty narychlo plánované akce plodí nejvíce nezapomenutelných zážitků a ačkoliv jsem Londýn už dvakrát navštívila, ze třetí návštěvy si odnáším asi nejvíce, a proto se s vámi chci podělit opět o spoustu fotek. Jinak jsem si trochu hrála se vzhledem blogu a udělala takovou menší “čistku” starých článků, protože po čase psaní zkrátka zjistíte, že některé články už se vám stylem ani kvalitou nelíbí a tak je na čase se s nimi rozloučit.

Jak jsem přestala nenávidět své jméno

Vítám vás konečně u nového článku! Bohužel letní semestr začal hektičtěji, než bych čekala a tak jsem se ke psaní dostala až teď. Nedávno jsem měla jmeniny a tak jsem si zavzpomínala, jak jsem kdysi své jméno z duše nenáviděla. Jsou jména tradiční, jsou jména neobvyklá, ale je to stejné jako s čímkoliv jiným. Často nejsme spokojeni s něčím nám vlastním a chtěli bychom dané jméno, vlastnost nebo vzhled s někým vyměnit. Jako malá holka jsem se nikde nechtěla představovat, protože mi mé jméno nešlo vůbec přes pusu. A to nejsem žádná Análie nebo Klotylda, jmenuji se Lenka.

Zima nezima

Zima je obdobím, které mě každoročně baví tak do půlky ledna. Vánoční výzdoba zmizí z domů a oken, zůstává jen mrazivé počasí a nutnost se neustále halit do několika vrstev oblečení. Chybí mi jarní sluníčko, rozkvetlá příroda a především teplo. Jako malá jsem milovala bruslení na našem vesnickém rybníku, tehdy totiž mrzlo, až praštělo. Doby, kdy jste za pořádným sněhem nemuseli jet na hory. Doby, kdy se dalo celé týdny bruslit na ledě, který nebyl vytvořen uměle. Letošní období bych nazvala jako zima nezima.

Čím se odměnit před dalším semestrem?

Zkouškové období se pomalu chýlí ke konci a většina vysokoškoláků se připravuje na vstup do letního semestru. Některým už začal, jiní si teprve sestavují rozvrhy a pročítají sylaby volitelných předmětů. Všichni se ale určitě shodneme na tom, že zkouškové období je ta doba, kdy potíme krev, pot a slzy, abychom se dostali do dalšího semestru. I já své první zkouškové zvládla, sice jsem nasbírala všechna hodnocení ze škály úspěšných, takže bohužel žádný průměr jedna celá. Ne, to je jen legrace. Čert vem jedničky, u těch rozsáhlých dějin jsem za tu trojku děkovala, že jsem vše zvládla napoprvé a mohla jít slavit. Teď už se cítím skvěle odpočatá a chtěla bych se podělit o tipy, jak jsem se odměnila po zkouškovém a znovu se nabila energií.

Lásku nedělá jeden svátek

Svátek zamilovaných opět klepe na dveře. V obchodech jsou záplavy plyšových medvídků, srdcí, bonboniér a mnohého dalšího. Valentýn je tím dnem, kdy obdarujeme svou drahou polovičku nějakou pozorností, dárkem a společně stráveným časem. Nemělo by to tak ale fungovat po celý rok a nejen v jeden či dva vyhraněné dny? Láska není něco, co byste mohli dokázat jedním koupeným plyšákem v den čtrnáctého února. Lásku bychom měli vnímat celoročně, všímat si láskyplných činů od našich partnerů či partnerek a v den svatého Valentýna nebo na prvního máje si především uvědomit, co vše máme.

Vnímání kosmetických stereotypů

Nedávno jsem se během vybírání rtěnek zamyslela nad tím, jak vlastně kosmetiku a líčení celkově vnímám. Takové to, jak by řekl můj oční lékař, když máte fasádu na obličeji. Stěžovala jsem si totiž na umělé slzy ke kontaktním čočkám, že mi rozmazávají řasenku a linky. Tak mi s pobavením doporučil sprej, který mi “tu fasádu nezničí”.