Na téma

Jsem dost…

Krásnou myšlenku s poselstvím začala Bára, která píše vtipné články, má svůj osobitý styl a nedávno napsala článek na téma, jestli jsme dost. Dost dobří, dost krásní, dost chytří a spousta dalších vlastností, o kterých bychom mohli pochybovat. Myšlenku podpořila také Teri Jans svým článkem. Žijeme ve světě srovnávání, ať už řešíme, jestli nemá kamarádka hezčí vlasy nebo zda se ostatní nemají lépe. Stojím si za tím, že člověk dosáhne spokojenosti jen tehdy, kdy se přestane srovnávat s ostatními. My jsme my a nemůžeme být někým jiným, ten jiný chce být také jiným. Ale kdo z nás nikdy neslyšel, že něco nemůžeme dělat, protože na to nejsme dost? Podat téma týkající se lidských pochyb a sebelásky bez otřepaných klišé je v dnešní době #selflove na každém rohu hodně těžké. Napíšu vám tedy, jak to mám já! ❤

 

 

Neproduktivní psavec

 

Pravidelnost, pravidelnost a zase pravidelnost – slovo nejčastěji skloňované s blogerskými úspěchy. Musíte články vydávat pravidelně, být aktivní na sociálních sítích, abyste přitáhli čtenáře. Kolikrát jsem si tu pravidelnost slibovala! A přesto, jsem dost produktivní? Na Instastories něco plácnu jednou za uherský rok, protože mě nebaví sdílet ze svého života úplně všechno a zastavovat se každou chvíli, abych si natočila nějaký ten super bumerang. Článek raději méně často a s chutí. Není nic horšího než psát článek na sílu jen proto, aby byl. Nevidím smysl v tom být produktivní za každou cenu. Pravda, trochu mě mrzí, že občas zanedbávám své oblíbené blogy a jejich články si přečtu třeba až po týdnu od vydání, ale opravdu je čtu a zamýšlím se nad jejich poselstvím, takže…

jsem dost produktivní! V mém tempu, ve kterém jsem spokojená. Nebudu psát články každý den, protože mi to tak nevyhovuje a nemám tolik energie a času se do toho nutit. Nebudu obíhat všechny blogy, které uvidím na Facebookové zdi a nebudu sypat komentáře pod všechny články, jen abych měla ta “vysoká” čísla na statistikách. 🙂

 

 

Jsem dost holka?

 

Odmala jsem měla pocit, že si nerozumím s holčičím mainstreamem. Hrozně mě nebavilo, když jsem se dostala mezi skupinky holek, které stále dokola řešily kluky, líčení, boty, kabelky a selfíčka s našpulenými rtíky. Ukazujeme kámoškám, co si píšeme se svým klukem. Kámošky musí vědět detaily, co se svým klukem děláme. S kámoškami chodíme na nehty. Vždycky mi to vše připomínalo protivné sprosté holky, které ve středu nosí růžovou a pomlouvají všechny v deníku. Můj nejlepší kámoš je kluk, se kterým se smějeme nechutným historkám. Moje dobrá kamarádka má smysl pro sarkasmus a černý humor. S další vzpomínáme na dětství a rozebíráme všechno možné. 

“Žij a nech žít,” říká se. Já ale často o svém “holčičím” životě pochybovala právě kvůli tomu, že typy holek výše popsané mnou často opovrhovaly a opovrhují. Několikrát jsem se snažila nastylizovat do tohoto mainstreamu, abych jakože zapadla, ale víte co? Je úplně na nic cpát se do něčeho, co pro vás není přirozené a nebaví vás to. Je mi jedno, jestli někoho pohorším, když si dovolím vyjít nenamalovaná. Je mi jedno, jestli nejsem dost stylová. Jsem dost holka! Taková, co miluje horory, směje se blbým vtipům, paří počítačové hry a žije si svůj vlastní svět. ❤

 

 

Na to ale nemáš povahu!

 

Pokud byste se mě zeptali, u čeho jsem nejčastěji narazila na to, že “nejsem dost” podle okolí, byla by to zaručeně moje povaha.

 

“Neumíš mluvit s lidmi.”

“To nemůžeš dělat, na to jsi málo společenská.”

“Takovej obor nemůžeš studovat, to je pro ukecaný lidi.”

“Proč nemůžeš bejt víc otevřená k lidem?”

 

Protože nemůžu! Jsem člověk, který má svůj velký vnitřní svět v hlavě. Pořád o něčem sním, přemýšlím a nechci, aby mi někdo další do těch myšlenek vstupoval. Když mám nabitý den se spoustou zážitků a pak přijdu domů, zpravidla se nechci o ničem bavit. Nemám na to vůbec energii, chci si někam zalézt a v klidu rozjímat. Bez lidí a bez otázek na to, jak jsem se měla. Občas mě lidé napasují do konverzací, které mě nezajímají, a já nevím, jak jinak jim odpovědět než jednoslovně. Neovládám small talk a nic mi po nevyspalém ránu nezkazí náladu víc, než když nám učitelka jazyka řekne, že budeme hodinu a půl pracovat v párech (nucená konverzace, zlo všech zel). Lidem nevysvětlíte, že se s nimi nechcete bavit proto, že na to nemáte energii. Každý si hned myslí, že jím opovrhujete a je vám ukradený. 

 

Myslím, že doma už si určitě zvykli, že si s nimi jdu pokecat třeba až další den/dva po události. 😄

 

Přemýšlela jsem, zda mám jít studovat mediální obor. Nejsem přeci ten dost ukecaný a sympatický člověk, abych něco takového mohla dělat. Ale ono jo, můžu! To, co odříkáváte nebo píšete jako reportáž ve škole, je role. Nemluvíte svými pocity, musíte být objektivní. Možná podle obecných měřítek v tomto směru dost nejsem, ale hlavně, že jsem dost pro své blízké a konečně i pro sebe! ❤

 

 

A dál?

 

Nejsem dost vlasatá, nejsem dost klidná, jsem zmatkář. Toho by se ještě našlo! Ale víte, co hlavně jsem dost? Jsem dost já. Protože všechny ty články, kterým se tu možná někdo směje, všechny ty záchvaty smíchu nad blbostmi, všechny ty zmatky při cestování, všechny ty dny, kdy mě těch pár chlupů na hlavě neposlouchá, dělají mě mnou. Kdybych nebyla dost tak jak jsem, neměla bych přátele, které mám. Nestudovala bych to, co studuji. Nepařila bych po večerech Kingdom Come nebo The Sims 2. 

Každý den vstávám s radostí do nového dne a těším se na psaní článků, těším se i do školy (no dobře, jak kdy). Mám rodinu, která mě podporuje, i když jim lezu na nervy náladovostí a dost častým rozporem názorů zejména o tom, co se teď nosí. Klidně si poslechnu písničky z osmdesátek, jsem schopná se pořád dokola smát u Comebacku, zapíchat si na oslavě do vlasů brčka, ale především…

 

… jsem dost Lenn, Lenka i ta hrozná Lenča, jak mě nazývají doma. 😄

 

A co vy? Jste také dost?

❤ Všichni jste! 

28 komentářů

  • Boudicca

    Milá iniciativa, kterou jsem oceňovala už u Barči, která celý projekt “Jsem dost” spustila. Jsem ráda, že se toho chytli i další. Já nikdy problémy se sebevědomím netrpěla (až bych řekla, že naopak 😀 ) a co si mysleli ostatní mi bývalo celkem jedno, ale vcelku chápu, že to tak nemá každý.

    • Lenn

      Tak to ti závidím 🙂 Tuhle vlastnost má ze všech co znám snad jen můj přítel a někdy je to až na nervy jdoucí, že vůbec nechápe, jak si může někdo nevěřit 😀

  • Teri Jans

    <3 Jsi dost skvělá, že jsi i ty podpořila tu krásnou myšlenku! Jinak, já vždycky žila holčičí svět, ale trošku se mi zdá, že ho začínám opouštět, stejně jako povinné tlachání atd… a hry nehraju, mě to nějak nebaví, ale nikdo by se neměl přetvařovat jen proto, aby byl dost.

    • Lenn

      Moc děkuji! 🙂 Já hry taky nehraju nijak často, ale když už, tak pořádně! 😀 Holčičí svět mě celý život tak nějak míjel a proto si někdy připadám nepatřičně, když se maluji výrazněji, protože si říkám, že mě ty “typické” holky pak odsoudí, že tomu nerozumím a tak 😀

  • Bára

    Krásný článek, děkuju, že ses připojila. Jdu přidat odkaz k sobě do článku. 🙂 Líbí se mi tvoje formálace “Jsem dost já” – protože to je to jediné, na čem sejde.

  • Hemitson

    Skvělý článek, úplně jsem z něj cítila to poselství, které si myslím, že by měl předat. Je skvělé, že někoho tohle napadlo.
    Myslím si, že všichni jsme dost skvělí svým způsobem. Hlavně jsem ráda, že jsi šťastná a spokojená, protože na tom záleží. ♥

  • Linda

    Taky jsem ten článek četla a byl super. Mám ráda takové články na odreagování a nějaké to zamyšlení. Myslím, že jsi to pojala fakt pěkně a stejně tak i zpracovala. Je super šířit tuhle myšlenku i dále. Je super to takhle psát tak jak to je a na nic si nehrát 🙂

  • Sova

    To, jestli jsme “dost” by se dalo použít na takové kvantum věcí, souhlasím s tímto dobrým nápadem, celkově nad zamyšlením. Pokud si člověk uvědomí, co všechno má, jak na tom opravdu je, jaký sám je,zjistí, že na tom opravdu není tak blbě, než se začne porovnávat s jinými. Aby pak ale nebyl zas “dost” sebestředný. 😀 Ale o tom to je, to je dnešní doba.

    • Lenn

      Je dobré najít nějakou tu správnou rovnováhu, aby měl člověk zdravé sebevědomí. Samozřejmě to není lehké a ani nemůžu říct, že bych zdravé sebevědomí měla, jen si sebe začínám konečně více vážit 🙂 Nejhorší je, že si člověk řadu věcí uvědomí až poté, co je ztratí. A tak by to nemělo být. Děkuji za reakci 🙂

  • L.

    Určitě nemá smysl se do psaní článku nutit :). Já se snažím vydávat pravidelně, ale jednu chvíli jsem taky měla krizi, protože jsem neměla žádný nápad, ale říkala jsem si tak, co přeci nebudu psát žádnou kravinu. Ale někdy zas mám nápadu tolik, že napíšu klidně 2 články za den a pak si rozvrhu, kdy je vydám.

    Se školou je super, že jsi do toho šla! 🙂 Fakt. ti to moc přeju ! 🙂

    Článek je moc pěkný napsaný! 🙂

  • Anna

    Jé, tak to byl moc super článek. Určitě se mi líbí celý koncept, je to dobrý nápad.
    Co se produktivity týče, já osobně bych občas fakt chtěla být pečlivější a pilnější, ale prostě to nejde. Není čas, nálada nebo motivace, tak proč bych se do toho na jednu stranu nutila. Je to asi pravda, psát články vlastním tempem a za ničím se nehnat. Kvalita před kvantitou!
    Jestli jsi dost holka? Samozřejmě!
    Musím se usmívat od ucha ucho, od té doby, co jsem článek dočetla. Fakt mi to vykouzlilo úsměv na rtech, protože jsem si zas a znovu uvědomila, že jsem DOST.

  • Míša Šislerová

    Super článek 🙂 Četla jsem i ostatní články, které psali blogeři po stopách Barči a všechny jsou úžasné. Sama jsem se nad tím musela pozastavit a zjistila jsem, že já vlastně takhle nikdy nepřemýšlela a ani o sobě nepochybovala. Nikdy mě to nenapadlo, jestli jsem dost zajímavá psát blog nebo dost chytrá jít na chemickou školu. Prostě dělám co mě baví a snažím se v tom být ta nejlepší verze sama sebe. A video určitě vydej! 🙂 Sama jsem se dost bála, ale všichni se ke mě chovají skvěle! Takže se určitě nemusíš ničeho bát, i tebe potká od nás jenom podpora ♥♥

    WantBeFitM

  • Lumail

    Nádherný pozitivní článek. 🙂
    Co se týká produktivity, někdy píši na blog často, někdy píšu třeba jednou za měsíc, záleží, jak se mi chce, jak mám náladu, co dělám, třeba někdy radši čtu nebo jsem venku a to potom delší dobu nepíši. Stejně tak to mám se čtením blogů, čtu je, ale ne s pravidelností. :Takže toto naprosto chápu a své oblíbené blogy čtu, ať už oni čtou mé nebo nečtou. 🙂

    Jo hry, ty si taky kolikrát ráda zahraju. The sims 2 jsem hrála už před hodně dlouhou dobou, teď mám skoro všechny dodatky The sims 3 a občas si zahraji a pak jsou další různé hry, které nějakou dobu hraju, pak mě třeba přestane ta hra bavit a pustím se do jiné, k některým se vracím, k některým ne, záleží, co to je za hru. 🙂

    Je důležité hlavně být sama sebou, jak jsi psala dost ty. 🙂

    • Lenn

      Děkuji 🙂 Své oblíbené blogy se snažím obcházet pravidelně, ale ne vždy se daří no 😀 The Sims 3 jsem taky ráda hrála, ale můj současný notebook je bohužel neutáhne, tak hraju dvojku, protože čtyřka mě moc nebaví 😀

  • V3ronika♥

    S těma holkama máš pravdu! 🙂 já se líčím od 14ti tedy to byla řasenka a pak až od 16ti normálně běžně jemně. Ale taky jsem to nechápala, jak si všechno říkají a tak 😀 po střední jsem měla kamarády spíše kluky, holky nikoliv..vlastně mi zůstala jen 1 pravá holka 😀 až teď na staré kolena ve 23 letech jsem tomu přišla na chuť, 🙂 ale netrávím tím každou chvíli

    V3ronika life

  • Sabi

    veľmi pekný a milý článok 😉 v mnohých veciach sa s tebou stotožňujem, napríklad čo sa týka toho vlastného sveta v mojej hlave… to ako keby som písala ja sama 😀

    Sabi z blogu Beautiful savage

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

* Zaškrtnutí souhlasu s pravidly ochrany osobních údajů je vyžadováno.

*

Souhlasím.

%d blogerům se to líbí: