Krása je pomíjivá – něco jako selflove

Vítám vás u posledního přednastaveného článku, kdy jsem pryč. Koukala jsem, že už dlouho nepřibylo nic v povídací rubrice a tak jsem se rozhodla napsat článek o vnímání krásy, selflove, mějte rádi sami sebe, dá se tomu říkat všelijak. Viděla jsem u jedné nejmenované Youtuberky, že selflove vnímá jako sluníčkářství, prý je toho všude plno. Všichni jsou nechutně pozitivní a tak. Nesouhlasím s tím, právě naopak. Doba udává trendy, je uspěchaná, mnoho lidí je nešťastných a nespokojených s tím jací jsou, jak vypadají. Chci k tomu něco říci a věřte mi, jako kdysi titulovaná nejhnusnější holkou široko daleko vím o čem mluvím.

zdroj: pinterest.com
Tento citát je po právu jedním z nejlepších na Pinterestu, protože je pravdivý. Zhruba ve 13 letech jsem něco takového sdílela na Fb a tehdejší spolužák se mi v komentářích vysmál, že u mě to teda sedí. A pak ty řeči, že hezká povaha člověka přitahovat fyzicky nebude. A to je ještě hodně mírně napsáno, možná víte, jaký „citát“ se k té hezké povaze říká. A není pěkný. Tohle téma se dotýká hlavně holek, během dospívání se měníme, většinou nejsme spokojené samy se sebou, spoustu věcí se nám nelíbí. Tvar našeho těla, obličeje, vlasy, všechno možné.

A já v této citlivé a zranitelné době denně poslouchala, jak jsem strašně ošklivá. Žádný kluk mě nikdy nebude chtít, skončím sama, vypadám hůř než popelnice. Určitě si umíte představit, jak tohle bolí. Od kluků, od spolužáků, slyšet to každý den. A pak je po letech potkat aniž by se vám kdy omluvili a stále vidíte, jak se absolutně nezměnili. A co hůř, vůbec nechápou, jak ublížili. Kolikrát potkám spoustu zajímavých a hezkých slečen, třeba i na blozích. Ale ony samy sebe vnímají jako ošklivé, přitom to není pravda. Mnohokrát mi někdo o některé slečně tvrdil, jak je šíleně ošklivá. Nebyla, ani zdaleka ne. Nejhorší je, když mi tohle někdo říká. Protože si moc dobře vzpomínám, jak mě tyhle urážky bolely.

Co na tom, že se slečny zastanu, ten člověk si pořád mele svoje. Řekněte mi, co je to za chudáka, který dokáže holku nazvat ošklivou. Pamatuje si to pak celý život, nevěří si, stydí se. Po dokončení základky jsem další tři roky měla strach nahrát svoji fotku někam na sociální síť. Tak moc jsem nenáviděla svůj obličej, ale změnila jsem se, hodně. Začala jsem nosit rovnátka, čočky, změnila účes a oblečení. Kompletně všechno. A teď jsem se sebou v rámci možností spokojená a nestydím se za sebe. Ale občas se mi ty vzpomínky vrací, hlavně když si uvědomím jeden smutný fakt. Kdybych teď vypadala jako v těch 14 letech, kolik lidí by se se mnou bavilo?

Kdybych v prváku nevypadala tak „odpudivě“, nezačali by mě hned po týdnu kvůli tomu pomlouvat, i když jsem se fakt snažila být přátelská? Vzhled ovlivňuje strašně moc a lidé jsou povrchní. Za ty roky jsem si uvědomila, že moje zatím jen maličká selflove vychází z mých činů, ne mého vzhledu. Jsem na sebe pyšná, kolik jsem toho na sobě změnila a kam jsem se posunula. Dokázala jsem vytvořit tenhle skvělý blog a spousta dalšího. A tím se mi potvrzuje, že krása opravdu vychází zevnitř. Kdejaká překrásná holka může být jednou nemocná. Kdejaká šedá myška může být jednou krásná. To proto, že krása je pomíjivá. Kdo má vůbec právo určovat, co je krásné a co není?

Většinou se mi líbí věci, které ostatní nechápou a přijdou jim hnusné. A pak za to odsuzují i mě. Proč? Každému se přece líbí něco jiného. Mrzí mě, kolik blogerek se bojí psát své blogy, protože mají strach z odsouzení. Většinou debilními spolužáky. Důležité je umět se nad to vše povznést a dělat to, co nás baví a naplňuje. Nestydět se za sebe, neschovávat svoji postavu v plavkách. Je to těžké, ne že ne. Ani nevím, jak jsem k tomu všemu dospěla. Ale trvalo to mnoho let. Nikdy se sebou nebudu stoprocentně spokojená, ale i tak jsem šťastná.

Za ty podmínky, co mi někteří lidé připravili pro sebelásku. Protože teď jsem silnější. A vím, že takoví lidé žijí povrchní a smutné životy. Všemu se vysmívají, soudí. Ono, ruku na srdce. Kdo se nikdy nikomu nějak hloupě nezasmál, hlavně během puberty. Ale důležité je uvědomit si chybu a hlavně přestat. Já bych třeba své pubertální já zfackovala. Někdy jsem se chovala vážně hrozně, ale myslím, že jsem si jen vybíjela frustraci, kterou na mě spolužáci svými urážkami přenášeli.

A to je důležité si uvědomit, co to může být za člověka, který se jinému za něco směje? Za jeho vzhled nebo záliby? Kašlat na to. 💗

Všechny jsme krásné. 💋 Jen mě mrzí, že by se mi za tento výrok určitě zase vysmál nějaký chytrák, který svou spolužačku či známou vnímá jako obludu. Strašně mě tihle lidé serou, promiňte mi ten výraz. Jako kdyby oni sami byli dokonalí.

16 x komentováno

  1. Tenhle tvůj článek vyvolal hodně bolestivé vzpomínky na mé roky na ZŠ a SŠ. Na ZŠ jsem měla kamarádky, ale stejně jsem byla ta divná, kterou lidé nemuseli a na SŠ o tom ani nemluvím, já byla ta slušná, ta co nekouřila, nepila, nechodila na diskotéky atd. Holkama ze třídy odsuzovaná a pomlouvaná a to jsem se prosím snažila v prváku začlenit, pak jsem si řekla, dost kašlu na to a dělala jsem, že nic, že mě to netrápí, ale uvnitř, hluboko uvnitř jsem měla chuť brečet a nedokázala jsem pochopit, proč jsem pro ně špatná. Pomlouvali mě také kvůli vzhledu, kvůli mým vlasům atd.
    Naprosto chápu, jaké to je a věřím, že to byl těžký boj. Ale díky tomuhle všemu jsem taková, jaká jsem.
    Je fajn, že jsi ty věci na sobě změnila, ale jde o to je měnit kvůli sobě, ne kvůli ostatním, hlavně abys byla spokojená ty.
    A myslím si, že každý z nás se někdy někomu posmíval, ale každý je jaký je a není to naše věc, stejně jako to, co má za záliby, co poslouchá atd. je to jeho věc. 🙂
    A vypadáš pěkně a to myslím upřímně. 😉

  2. Někteří lidi jsou hodně zlý a bohužel si neuvědomují následky svého jednání. Kord když se navážejí do slabších jedinců a ty pak můžou přistoupit až na sebepoškozování a sebevraždu.
    Taky jsem děsně řešila kila, jelikož mi říkali, že jsem tlustá, ale pak jsem dospěla k tomu, že váhu řešit nebudu. Jsem prostě normální holka a nebudu si hrát na někoho, kdo nejsem.¨
    A nechápu proč se ti posmívali. Náhodou ti to moc sluší 🙂
    Inspiration by Linda

  3. Ľudia vedia byť krutí. Vždy som si myslela, že som nikdy nedala nikomu dôvod na to, aby bol ku mne hnusný a ohováral ma. No potom som si uvedomila, že ja VIEM, že som na to nikomu nikdy nedala dôvod. A tak si stále vravím, že to, ako ma ľudia vnímajú, je odrazom ich vnútorného sveta. Našťastie som mala vždy pri sebe tých pár priateľov, ktorí ma podporili. A ktorých po toľkých rokoch ešte stále mám. Musím však povedať, že ja som nikdy nezažila šikanu ani priame osočovanie pred napríklad veľkou skupinou ľudí. No som znechutená aktérmi a tými, ktorí dokážu pokojne zaspať s kľudným svedomím, popričom vedome ubližujú inému človeku. Človeku s pocitmi. Si šikovná a krásna, držím palce. 🙂

  4. Úplně skvěle napsané! 🙂 Na základce jsem na tom byla podobně. Ostatní holky krásné a já? Vypadala jsem jako kluk, vlasy jsem měla po uši,krátké. Neměla jsem prsa a kluci mi říkali "nickoza", což bylo velmi příjemné! -_- Na střední už to bylo lepší, měla jsem svojí autoritu a lidé byli starší, respektovali mě a já zase je. Teď mám milujícího přítele a snažím se o sebe pečovat. Hlavně podle mě oblečení dělá člověka, když si najdeš svůj styl, sluší ti to i bez makeupu 🙂 Moc moc hezký článek!

    http://thewaybya.blogspot.cz/

  5. dřív jsem byla taky terčem posměchu a různých narážek a mrzí mě, že sis tím musela projít i ty, ale jak píšeš… po čase si všechno tohle uvědomíš a můžeš být na sebe akorát pyšná, protože jsi mnohem víc než ty lidi, kteří žijí akorát tím, že neustále někoho shazují. hlavně zůstaň silná! 🙂

  6. Moc hezký článek. Momentálně jsem v období dospívání a znám ten pocit, kdy se ráno probudím, podívám se do zrcadla a vidím jen to, co je na mně špatně a vím, že je to strašná věc a snažím se s tím bojovat, ale je to těžké. Také jsem si prošla velkými změnami a už neslýchám od spolužáků, že jsem ošklivá, ale stejně to v tom srdci zůstane a stále i po letech to bolí.. Moc hezký článek, měla by si ho přečíst každá dospívající holka.

  7. Tvůj článek jsem přečetla, jak se říká, jedním dechem! Moc hezky si to napsala. Měli jsme to dost podobné, jak si psala k mému článku, že máš málo vlasů a ještě jsou tak jemňoučké.. mám stejný problém a dřív mě to strašně trápilo, nesnášela jsem svoje vlasy (ne, že teď bych je měla ráda, ale zvykla jsem si) .. na bývalé základce jsem za to taky byla šikanovaná, nazývali mě pleškou, byla jsem pro ně odporná, ošklivá a všelijak psychicky mi ubližovali. Pak jsem se konečně odhodlala přejít na jinou školu kde jsem byla moc spokojená. I když i tam se našli tací, co měli kecy, ale to je všude. 🙂 Od té doby, co mám přítele a svůj kruh přátel jsem moc šťastná a ani tolik neřeším jestli mám nebo nemám málo vlasů nebo ztrátu pigmentu na nohách. Prostě žiju. A o tom to je 🙂 Stejně bych s tím nic neudělala.
    Měj se hezky! 🙂
    https://essdeesthoughts.blogspot.cz/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *