Jaké jsou mé slabé stránky? (The Liebster Award 2017)

Dnes tu máme další článek s otázkami, protože jsem byla nominována do „The Liebster Award 2017“. Je to v podstatě takový tag, díky kterému se objevují a poznávají méně známé a nové blogy. Princip spočívá v tom, že jeden bloger odpoví na otázky, nominuje další blogery a vymyslí jim otázky své. Děkuji skvělé blogerce Verče z blogu YourVee a doporučuji si přečíst i její odpovědi na otázky. ❤️

  • Kde čerpáš inspiraci k psaní tvých článků?

Inspiraci sbírám téměř všude kolem sebe, často mě motivuje chování lidí v mém okolí a nebo naopak nějaký zajímavý zážitek z mého života (cestování, různé akce). Největší inspirací mi jsou pravdivé články ze života ostatních blogerů, které ukazují někdy i drsnou realitu skutečného žití a vyvracejí tím mýty o dokonalých „Instagramových životech“.

  • Jaký význam, podstatu, pointu, cíl, má tvůj blog?

V první řadě je to můj koutek, kam se můžu vypovídat, protože je pro mě psaní mnohdy jednodušší než mluvení. Dělá mi radost psát články pro lidi, které zajímají příběhy ze života a zároveň procházení ostatních blogů. Chtěla bych díky blogu zbořit některé zažité mýty a předsudky o introvertech a poukázat na to, že být klidnější povahy není nic špatného. Občas mi píší slečny, které se trápí v kolektivu a cítí se vyloučené většinou kvůli tomu, že jsou „moc tiché“. Zároveň chci rozšiřovat tématiku úzkostných problémů a poruch, protože jsou to záležitosti, které mnoho lidí přehlíží a nebo výrazně zlehčuje stylem, že pár facek jakoukoliv psychickou poruchu spolehlivě vyřeší.

Díky tomu všemu jsem pro svůj blog založila nový Instagram, abych blogové záležitosti oddělila od těch soukromých. Najdete ho pod uživatelským jménem @jinysvet a potěšilo mě, kolik reakcí získaly během tří dnů všechny dosud zveřejněné příspěvky. Možná jste zaregistrovali, že jsem sepsala článek o úzkostech pro web TheBrightStory.com. Považuji ho za můj nejpovedenější a nejpromyšlenější článek vůbec a těší mě, že odkaz na něj na Instagramu získal 20 srdíček a celkově se mi od autorky webu dostalo moc milé pochvaly a sledovanosti od jejích čtenářů. 💞

Lidí s úzkostnými problémy a nepochopením od okolí kvůli tiché povaze je skutečně mnoho a proto bych tento IG profil měla ráda zčásti motivační a potěšilo by mě, kdyby se na něm časem objevily i vaše příběhy týkající se této tématiky. Pokud znáte skvělý projekt  „Za normální holky“ , tak bych chtěla vytvořit něco podobného, ale s touto tématikou. Ten projekt je jedna z nejlepších a nejužitečnějších věcí, kterou jsem v poslední době viděla, protože pomáhá dívkám a ženám mít se rády takové, jaké jsou. 💋

  • Co je pro tebe v životě nejdůležitější?

Nejdůležitější je pro mě určitě zdraví, poté rodina, přátelé a láska. Jsou to věci, které si za peníze nekoupíte, ale přesto mají cenu zlata.

  • Jak vnímáš svět?

Na svět pohlížím někdy až moc detailně a senzitivně. Pořád o všem zahloubaně přemýšlím a v hlavě si analyzuji různá lidská chování. Což není vždy dobré, protože si pak spoustu nevinně myšlených akcí vyložím jako nenávistný útok na mě. Snažím se vidět na světě to dobré, ale vím, že svět není dobrý. Nejsem optimista ani sluníčkář, protože lidé jsou skutečně zlí. Jak je možné, že člověk dokáže zabít jiného člověka? Jak je možné, že někdo dokáže znásilnit ženu? Jak můžou lidi týrat zvířata? (odbočka: nedávno jsem viděla obrázek, jak lidé v Indii házeli po slonech zápalné lahve a malé slůně začalo hořet – fakt jsem to obrečela).

Proč dělá lidem radost někoho šikanovat? Ano, je skvělé, že se dnes hojně mluví např. o homosexualitě, ale stejně i tak najdete řadu lidí, kteří na vás kvůli odlišné orientaci budou pěkně hnusí. Stále vídám v metru spoustu arogantních lidí, kteří mají vše „na háku“ a jsou schopni se se sotva stojící babičkou dohadovat, že ji nepustí sednout, protože si přece zaplatili lístek. Občas přemýšlím, kde se v lidech bere všechna ta zloba – pouštět staré lidi, těhotné a nebo handicapované mi přijde jako samozřejmá věc.

  • Co tě motivuje? Co dělá tvůj den krásným?

Vždycky mě jako introverta potěší potkat někoho, kdo se hned nediví, proč jako málo mluvím a začne mi třeba vyprávět své zážitky a nechá mě poslouchat. Zrovna nedávno mě kamarádka ve škole seznámila s jednou moc milou slečnou, je to takové sluníčko. ☀️  Hned mám lepší den a aspoň na chvíli věřím tomu, že většina lidí nejsou jen banda ignorantů, kteří se dovedou akorát posmívat ostatním a sami nic pořádného nedělají.

  • S čím nebo jakou máš dobrou či špatnou zkušenost? Umíš se poučit z vlastních chyb?

Mám několik nepříjemných zkušeností s falešným kamarádstvím. Často se mi stalo, že se přede mnou někdo tvářil jako největší kamarád a pak mě za zády pomlouval. U některých lidí jsem o tom téměř přesvědčená i dnes a když se mnou mluví, nevěřím jim ani nos mezi očima. Od té doby jsem se poučila, že je skutečně lepší mít pár pravých přátel, než kupu falešných. Můžu říci, že mám opravdu skvělé přátele a mohu se na ně stoprocentně spolehnout.

  • Jaká je tvoje slabá stránka?

Jsem hodně nervózní, když musím vystupovat před lidmi. Mohu o tématu referátu vědět naprosto vše, ale jakmile předstoupím před ty lidi, začne se mi valit horko do hlavy a koktám. Vnímám to jako svoji nejslabší stránku, protože se takovým projevem často úplně shodím, ale to celkově jakýmkoliv projevem před cizími lidmi. To jsou ty úzkostné pocity, které dovedou pěkně znepříjemnit život. Bohužel mi s tím řada lidí moc nepomáhá, protože každý si ještě rád kopne, když vidí člověka, který je nejistý. Ačkoliv mám nyní docela zdravé sebevědomí, projevy před lidmi mě vždy opětovně znejistí.

Za druhou slabou stránku považuji svou náladovost. Občas umím být pěkně nepříjemná a nejčastěji to odnese moje rodina. Na tom se stále snažím pracovat a někdy mám chuť si dát přes hubu sama sobě. Chvíli se směju, pak jsem naštvaná, pak zase smutná…

  • Co ti udělá radost? Čím tě dokáží potěšit ostatní?

Myslím, že na tuhle otázku už jsem z větší části odpověděla v té, co mě motivuje a dělá mi den krásným. Pak mi udělá velkou radost přesně ta situace v metru, kdy pustím starou babičku sednout a ona se na mě usmívá a děkuje mi. Člověka tak hezky zahřeje u srdíčka, že udělal něco dobrého. Občas se ale do vás taky někdo pustí, že není tak starý, za jakého ho považujete. To už pak tak milé není.

  • Máš nějaké tajemství, se kterým by ses chtěla s ostatními podělit? Pokud ne, máš nějakou vtipnou historku?

Nejsem zrovna velký tajnůstkář. Pravda je, že o sobě hodně málo mluvím, ale mým nejbližším říkám vše. Vtipných historek máme doma mnoho – za tu nejpovedenější považuji asi tu, když se mi kdysi s naším psem povedlo vysadit dveře z pantů a ty vypadly na skříň. Zkrátka jsem otevřela dveře a naše Betynka ležela pod nimi. Zvedla se, dveře tím nadzvedla a vysadila z pantů. Vynadáno jsem ale dostala já – jaká to spravedlnost. 😃

  • Čeho chceš v životě dosáhnout?

Chtěla bych úspěšně dostudovat vysokou školu, najít si dobrou práci v oblasti médií nebo PR a především mít jednoho dne skvělou rodinu a vychovat děti, na které budu moci být pyšná. A především udělat pyšné ty, které považuji za rodiče. Zaslouží si to více, než kdokoliv jiný.

 

Tak jsme u konce! Koukám, že jsem se dost rozepsala a snad vás úplně neunaví některé mé vyčerpávající odpovědi. 😃 Holt se Vee skvěle trefila výběrem otázek do mého vkusu a teď je na čase, abych nominovala další blogery a vymyslela jim otázky.

Nominuji:

Little Dreamer

L.

Anna Venkrbcová

Another Dominika

Saskie Green

Otázky pro vás:
  1. Jaký byl důvod založení vašeho blogu?
  2. Co vás nejčastěji zaujme na jiných blozích?
  3. Co vám dokáže spolehlivě zlepšit náladu?
  4. Jak bojujete se spisovatelským blokem?
  5. Jaké jsou vaše slabé a silné stránky?
  6. Co se vám vybaví, když se řekne „kouzlo Vánoc“?
  7. Jak si představujete ideální den?
  8. Čeho si nejvíce ceníte na svých čtenářích?
  9. Ví vaše okolí, že máte blog a jak na něj reaguje?
  10. Jaký sen si chcete splnit v roce 2018?

Tak a to už je úplně vše. 💗  Moc mě bavilo tenhle článek psát a budu moc ráda, když podpoříte můj nový blogový Instagram, třeba se z něj povede něco hezkého a přínosného vytvořit. 😊

30 x komentováno “Jaké jsou mé slabé stránky? (The Liebster Award 2017)

  1. Hodně zajímavý počtení.
    Úplně se vidím v tom popisování nervozity, můj problém byl, že vždycky při vystupování před třídou jsem byla nervózní a nedokázala jsem říkat referáty, problém byl pro mě zkoušení a obhajování praxe pro mě byl děs, to i učitelé mi říkali, že dobře napsané, ale to obhájení nic moc, ale prostě jsem byla nervózní a jak se ptali, nějak jsem nevěděla, jak odpovědět.
    Na pohovorech jsem byla vždycky nervózní už když jsem na něj jela, pak jsem seděla, zpocený ruce a teď jsem z toho samozřejmě byla nervózní ještě víc, protože to je nepříjemný podávat někomu ruku, když jí máš upocenou, takže pohovory pro mě byly horor, i teď jsem kolikrát nervózní, ale začíná to jít, jak jsem byla už na více pohovorech a teď na posledním, kde dělám brigádně jsem nervózní nebyla, ale to si myslím, že to bylo i tím vedoucím, že jsem neměla pocit jak na nějakém pohovoru, ale jak na nějakém přátelském hovoru.
    Teď už to naštěstí bývá na pohovorech celkově lepší.

    A co se týká povídání, já jsem hrozně ukecanej člověk, dokážu mluvit a mluvit a jsem ráda, když mě někdo poslouchá, ale naopak i umím mlčet a poslouchat toho druhého, když mi něco chce říci.
    Ale trochu mám občas problémy s cizími lidmi, někdy se dokážu dát do řeči s cizími lidmi, někdy s tím mám problém, asi i záleží na typu člověka a hlavně na tom, že pokud něco řeknu a on se chytí a pak mluví, začnu mluvit taky, ale jakmile něco řeknu, druhý mlčí, najednou nedokážu nic vymyslet a když na mě promluví první, tak se dokážu rozkecat hodně. 😀

    Promiň za tak dlouhý komentář, nějak jsem se rozepsala.

    1. V pohodě, já se taky často rozepisuji 🙂 u mě taky hodně záleží na člověku, s někým si sednu hned a s jiným nedokážu mluvit celé roky. Je to zvláštní.

  2. Šikanu naprosto nesnáším, nesnáším lidi, který odsuzují druhé jen, protože nevypadá „krásně“ vždycky si říkám v hlavě a co je to vůbec „krása“, když každý má jiné hodnoty. Já osobně, když je mi třeba někdo nesympatický nebo něco, tak prostě nemám zapotřebí šikanovat ho nebo ho prostě nějak řešit, protože si řeknu, že by se mi to taky přeci nelíbilo. Já říkám, že vnímám svět spíš jako realista:D.
    Tu nervozitu znám dost dobře… bohužel. Ještě mi vadí, když ostatní, kterým to jde říkají ,,ale to se dá natrénovat, ale musíš to zkoušet“ no… někdo prostě na to fakt není. S falešným kamarádstvím jsem zažila dost jako menší a od té doby se mi to naštěstí nestalo. Doufám, že komentář má nějaký smysl, protože bych psala dál a dál :D.

    O tomhle „The Liebster Award 2017“ slyším úplně poprvé, ale děkuji moc za nominaci 🙂 a určitě se pokusím článek napsat do příštího týdne! 🙂

    1. Budu se těšit na tvůj článek 🙂 jo, přesně. Nenávidím souzení podle vzhledu, užila jsem si s tím kdysi své a dost to bolí. Každému se líbí něco jiného a nikdo nemůže říct s jistotou, co je krásné a co není, když druhý člověk to třeba vnímá úplně jinak.

  3. Ahoj, díky za nominaci 🙂 Moc hezky napsané. Ve všem se úplně vidím. Nervozita před lidmi, náladovost.. Jsem introvert a hodně často mlčím, protože nemám co říct, jenže někdy toho mám tolik co říct a mám pocit, že to nikdo slyšet nechce, takže radši zase mlčím. Myslím, že ten projekt by byl super. Taky jsem byla vždycky „moc tichá“, přesto jsem měla spoustu kamarádů a lidí, kterým to nevadilo, vzali mě do party, byly se mnou rádi a kolikrát jsem pro ně nebyla tichá ale třeba vtipná nebo kamarádská. V jejich společnosti jsem se cítila tak dobře, že jsem pak ani tichá nebyla. U mě prostě záleželo na lidech, před někým se prostě nedokážu projevit.

    1. Souhlasím, je to hodně o těch lidech. U některých člověk prostě vycítí, že tam není vítán a že jim vyloženě vadí ta introvertní povaha. Taky mám někdy pocit, že když naopak něco říkám, tak to nikoho nezajímá a někdy to vážně tak je. Proto jsou hodně důležití ti praví přátelé 🙂

  4. Veľmi sa mi páčia tvoje motívy na písanie a blogovanie, ktoré si spomínala. Je dobré, že riešiš problematiku, ktorá sa ťa týka takým spôsobom, že to pomáha aj iným ľuďom. 🙂 Prajem ti veľa šťastia k nominácii a množstvo inšpirácie a nápadov k budúcim článkom! 🙂 ❤

  5. Těším se na tvojí výzvu! 🙂 Potěšila jsi mě. Co se týče tvých odpovědí, věřím že ti zrovna škola médií s tvojí úzkostí a nervozitou trochu pomůže. Já nedávno moderovala týden vědy a techniky a bylo mi to velmi dobrou zkušeností! 🙂 To s těmi situacemi v metru také nechápu. Spíš mě pak mrzí, že pustím „nemohoucí“ babičku a ta mě pak následně u busu pomalu předběhne a zbije holí, aby byla první. Zajímavé je, že najednou utíkat může O:) Ta historka se psem je vtipná 😀

    http://www.thewaybya.blogspot.cz

    1. Také doufám, snažím se svoji nervozitu snížit na maximum, ale někdy je to hodně těžké. Věřím, že moderování nějaké akce je určitě dobrá a důležitá zkušenost 🙂

  6. Ufff, tak jsem to přečetla celé na dva nádechy, nebudu lhát, že by byl pouze jeden. Každopádně s většinou věcí jsem s tebou souhlasila a je přikyvovala u svého notebooku jako nějaká ovečka. Nejvíc se mi líbí část o lidech, protože i mě těší, když mohu pustit sednout nějakou starší paní nebo pána. Nebo, když za mnou na přepážku v bance přijde nějaká paní nebo pán a hned mi říkají ,,vy jste tak hodná“ ale i přesto jsou lidé prostě zlí. Jsi všem úplně jedno i kdybys umírala uprostřed Václavského náměstí. Ještě by do tebe kopli, hodili nějaký ten kelímek a udělali z tebe tu největší atrapu. Hned by všichni tasili svoje nakousnutá jablíčka a postovali to na všechny sociální sítě jako největší zážitek z Prahy. No je to hnus fialovej. Ono je krásný, že o tom všichni mluví, píší a mnoho lidí šikanu a tyhle věci nesnáší, ale kde je nějaká změna? Člověk jak stárne rok za rokem ,tak se občas poučí, škoda, že to nepostihne všechny už jen pro naučení. Jinak tvůj blog nebo už teda vlastní doména se mi moc líbí. Asi se tu ukážu častěji. Mrknu a hodím sledování na instagram, by the way 🙂

    Přeji krásný zbytek neděle,
    S pozdravem,

    Peťula

    1. Moc děkuji za tak dlouhý komentář a pochvalu 🙂 tohle mě přesně zarazilo u pádu pana Třísky, jak všichni vytáhli mobily a začali si ho točit bezvládného ve Vltavě. Neříkám, že tam pro něj všichni měli hned skákat, ale fotit/natáčet si takové věci je prostě hyenismus a nechápu, že na to má někdo žaludek.

  7. Zdraví, rodina , přátelé, láska taky to tak mám 🙂 to jsou nejdůležitější věci v životě. S tou šikanou je to hrůza. Nechápu jak někdo tohle dokáže dělat. Vůbec si ty lidi neuvědomují, jak tomu druhému člověku ubližují a že to někdy může skončit i tragicky. A moc pěkný článek, člověk se nad tím hned taky zamyslí 🙂

    1. Bohužel, tohle u lidí nejvíc nesnáším. Jakmile se člověk liší, hned se do něj ostatní začnou strefovat. Jako kdyby sami byli dokonalí. Jinak moc děkuji 🙂

  8. Už jsem o tomhle slyšela a i četla a je to dobrý nápad. Tvé odpovědi jsou zajímavé, ale hlavně co, tak upřímné a to se cení nejvíc 🙂
    Tak držím palečky a doufám, že to všem s odkrytím introverta, natřeš 🙂

  9. Jo, já bych si s falešnými přáteli mohla vytapetovat pokoj, absolutně nechápu, jak na to ti lidé mohou mít žaludek. Pokud mám někoho ráda, bavím se s ním a pomáhám mu. Pokud někoho nemám ráda, třeba mu taky pomůžu, ale nemažu mu med kolem pusy, abych ho hned za rohem pomluvila, proboha!
    Hrozně mě to mrzí, vždycky když na to přijdu. Hodně jsem tohle zjistila na Erasmu, kdy lidi, pro který bych se rozkrájela a fakt měla ráda, se o mně absolutně přestali zajímat, protože najednou jsem jim k ničemu – například v mým (už bývalým) sportovním týmu, odkud mě dokonce kvůli Erasmu vyhodily (protože dávám přednost cestování místo týmu, haha) nebo v kruhu spolužáků z výšky, kterým aktuálně nemůžu poskytovat materiály, protože studuju jinde. Najednou jsem nikdo :)) Achjo. Tohle mě fakt štve.
    A nejhorší je, když se s těmi lidmi pořád potkáváš a oni tě vidí a už zase jsou falešní jak tříkoruny.

    Každopádně, nedělej si hlavu s nervozitou z prezentování, je to trochu jako sval – musíš to cvičit a bude to lepší. A tvoje škola ti v tom určitě pomůže 🙂 A přeju hodně štěstí do projektů i aby se ti splnila přání 🙂

    http://www.vevlnach.blogspot.cz

    1. Moc děkuji 🙂 s tím Erasmem mě to mrzí, ale určitě je to cenná zkušenost do budoucna. Právě kvůli mé nervozitě jsem se zčásti dala na takový obor. Chtěla bych tyhle problémy co nejvíce odbourat, ale je mi jasné, že se u toho dost zapotím. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *