Konečně řidičkou!

Někdy se vám v životě postaví do cesty překážky, o kterých jste přesvědčeni, že je nikdy nemůžete zvládnout. O to větší je pak radost, když se vám to povede. Přesně tyto pocity u mě převládaly poslední 4 měsíce, kdy jsem se rozhodla, že chci mít řidičský průkaz. Pokud jste četli mé dva první články „Ještě jsem nikoho nepřejela“ a „Jezdit po Praze? Už?“ , tak víte, že jsem byla z každé jízdy velmi nervózní. Ke konci už jsem se cítila absolutně vyčerpaná z neustálého domlouvání jízd s instruktorem (nenávidím telefonování s cizími lidmi) a toho, že na mě asi třikrát zapomněl a nechal mě čekat na domluveném místě během vydatného deště. Ačkoliv nebyl instruktor nějak hrubý, příjemný také zrovna dvakrát nebyl a tuším, že po třech jízdách ze čtrnácti jsem odcházela s brekem. Ale to hlavní je, že i přes to všechno jsem úspěšně zvládla závěrečné zkoušky! Napodruhé, ale přece. ❤️

Od předchozích dvou článků uběhlo ještě spoustu jízd, z čehož jedna byla opět do Prahy a u mě se střídaly pocity neschopnosti a zoufalství z toho, že ta autoškola nikdy neskončí. To jednou instruktor zavolal, že má dovolenou, pak mi jízdu přesunul. Jindy přijel, když tu ani neměl být. Jakmile se mi rozsvítilo jeho číslo na displeji, už jsem měla předem stažený žaludek, protože jsme se několikrát na něčem domluvili a on o tom druhý den nevěděl. Jednou mi byl přidělen jiný instruktor, což jsem zjistila až na místě, ale byl o dost milejší a snad poprvé jsem měla jízdu prakticky bez stresu.

Kvůli těžké domluvě s instruktorem jsem zkoušky místo na začátku října dělala až skoro v půlce listopadu. Na řidičák jsem nespěchala a hlavně jsem se zkoušek bála, takže mi to nijak nevadilo. Jen ta zdlouhavá komunikace mě vážně nebavila a před každou jízdou mi bylo špatně od žaludku preventivně každé ráno v den jízdy. Jízdy byly vždy po devadesáti minutách a mně kolikrát přišlo, že ten čas v autě vůbec neutíká. Ono když se vedle vás instruktor chytá za hlavu, jak špatně jezdíte a řadíte, tak je čas skutečně dlouhý. A za 5 minut se na vás směje, kam že to chodíte na školu a jestli si vaše babička nechce udělat řidičák (na to se ptal snad každou hodinu). A za dalších pár minut opět zvyšuje hlas – zkrátka nápor na nervy.

Poslední jízdu před zkouškou jsem odjezdila naprosto příšerně a instruktor byl nejvíc nepříjemný za celý výcvik. Vůbec se mi ke zkoušce nechtělo. 😪

ZKOUŠKA – PRVNÍ POKUS (8.11.)

Přišel den D a já už se klepala doma před zkouškou. Na testy jsem si dost věřila, protože jsem několikrát projela všechny otázky na stránkách ministerstva dopravy a neměla jsem s nimi žádný problém. S jízdami to bylo horší. Představila jsem si komisaře vzadu v autě a moji poslední neslavnou jízdu. Tak nějak jsem tušila, že dnes ten úspěšný den nebude. U zkoušky jsme se sešli čtyři a po zaplacení správního poplatku čekali na moment, kdy budeme odklikávat elektronický test. Měli jsme na něj 30 minut, ale všichni jsme v pohodě skončili do 5 minut. Ztratila jsem jen 2 body a ostatní rovněž dopadli úspěšně. Komisař vypadal od pohledu hodně přísně a když nám do čekací místnosti hodil klíčky od auta se slovy: „Tak kdo má nejvíc odvahy?“, cítila jsem se ještě hůř.

Jela jsem třetí v pořadí a jelikož jsem čekala na něco, na co jsem se vůbec netěšila, čas utíkal neuvěřitelně rychle. Obě slečny přede mnou vystoupily plné úsměvů a radovaly se z úspěchu. Čekala jsem tam už jen já a ještě jeden kluk – oba jsme jim gratulovali a já doufala, že budu mít stejné štěstí. Měla jsem ale pocit, že někoho za ten den určitě vyrazí a když byly úspěšné slečny přede mnou, tak to padne na mě. A taky že jo! Zeptal se mě na povinnou výbavu auta a mohlo se vyjet. Dávala jsem pozor na zrcátka, přednosti a vše zpočátku vypadalo dobře. Pak jsem ale měla zaparkovat na parkovišti u supermarketu mezi dvě auta.

Nebo takhle. Měla jsem si sama vybrat co nejvhodnější místo k zaparkování a na konci zkoušky mi komisař vytkl, že jsem si mohla vybrat místo, kde bylo jen jedno auto. No jo, ale ono tam žádné jiné volné místo nebylo a já se musela nasoukat mezi ta dvě, což se mi samozřejmě nepovedlo a celé jsem to pokazila. Zaparkovala jsem tak, že se nedalo vystoupit a zpanikařila jsem. Instruktor si pro sebe něco podrážděně mumlal a pak už mi radil. Napotřetí jsem přeparkovala, ale zase jsem stála šikmo. Jelikož mi instruktor radil, už jsem se smiřovala s tím, že budu neúspěšná. V autě navíc bylo hrobové ticho a slyšela jsem jen monotónní hlas komisaře: „Odbočte doleva, odbočte doprava…“.

Na konec jsem ještě jela po dálnici, tam mi na konci vytkl rychlé vjíždění do odbočovacího pruhu, ale nejvíce mu vadilo to parkování. To jsem skutečně nezvládla a byla jsem na sebe dost naštvaná, protože jsem jinak během jízdy kupodivu nebyla vůbec nervózní. Domů jsem šla celkem zklamaná, chtěla jsem to už mít za sebou. Ale co, testy jsem zvládla – aspoň půlka úspěchu! Kluk, který jel po mně, bohužel také neuspěl. Opravný termín nás čekal za necelé dva týdny.

ZKOUŠKA – DRUHÝ POKUS (20.11.)

Druhou zkoušku vedl ten milejší instruktor, protože ten můj měl dovolenou. To mi připadalo jako dobré znamení a navíc byl tak ochotný, že si se mnou projel jízdu navíc těsně před zkouškou. Bohužel se mu ale povedlo mě vystresovat tím, že se mnou projížděl celkem obtížnou trasu, kterou jsem nikdy předtím neviděla a završil to zkouškou podélného parkování. To jsem také do té doby nikdy nedělala, protože mě můj instruktor učil jen klasické parkování mezi auta a ten druhý mi půl hodiny před začátkem opravné zkoušky řekl, že záleží na náladě komisaře, ALE… že to někdy může chtít u zkoušky. No tak to jdu domů. Z nervozity mi auto ke konci ještě několikrát zhaslo a já byla smířená, že to nebude ani na druhý pokus.

Z testů vylítli oba adepti, z čehož jeden měl pouze 28 bodů z 50 možných. Minimum je 43 bodů. Vážně jsem nepochopila, jak může mít někdo takhle nízký výsledek, to se na to snad ani nepodíval. A takové by měli pustit na silnice? Zaplať pánbůh, že bez splnění testů nemohou jít k jízdám. Na jízdy jsme šli opět čtyři a všichni jsme opakovali. První kluk jel napočtvrté a udělal. Pak jsem do auta sedla já a z nervozity mi auto začalo ještě před rozjetím popojíždět. No hezky to začíná tedy. Ale druhý instruktor si s komisařem celou dobu povídal a celkově byla v autě mnohem uvolněnější atmosféra než minule a k mému štěstí jsem tentokrát parkovala na poloprázdném parkovišti.

Neudělala jsem žádnou chybu a po návratu mi komisař vytkl jen pomalejší rozjíždění. Ale splnila jsem! Spadl mi obrovský kámen ze srdce a cítila jsem nepopsatelnou úlevu. Pro mě skutečně větší stres než maturita a jsem ráda, že už to mám vše za sebou a teď jen čekám na vyřízení řidičáku. Bohužel ten kluk neudělal ani napodruhé a to jsem mu tolik držela palce. Pak, že jsou ženy horší za volantem. 😄  Ale ono to teď teprve vše začíná. Začít jezdit sama s tím, že už za mě nikdo nedupne na pedály. Začínat na kratších vzdálenostech a natrénovat parkování na odlehlých místech. Je to vše teď hodně čerstvé.

Kamarádka dělala autoškolu ve stejnou dobu jako já a tak jsme si neustále předávaly své zážitky a smály se nad hláškami instruktorů, protože je to všude asi úplně stejné. My teď nevidíme sanitku, ale vozidlo s právem přednosti jízdy. Všude teď potkáváme auta autoškol a mraky dodatkových tabulek. Přesně v autě poznáme, když řidič přeřadí. Ale ono to časem snad přejde. 😄

A co že jsem to nejčastěji slýchala?
  • No jestli nedáte přednost (pojedete na červenou, přejedete plnou čáru a další přestupky), tak vás hned vyhodí.
  • A hlavně zrcátka, on to všechno vidí.
  • Spojka a dvojku!
  • Pouštíte tu spojku moc rychle.
  • No a už by byl konec u zkoušky!
  • Jak to jezdíte proboha? Vždyť jsme si to několikrát říkali.
  • Komu tady dáváme přednost?
  • Nebojte se. Uvidíte, že ten komisař je opravdu solidní.

Panu instruktorovi jsem prostřednictvím SMS poděkovala za výcvik, že jsem napodruhé zkoušku udělala. Zobrazil a neodepsal. A tak skončil můj čtyřměsíční boj v autoškole. Stál mě mnoho nervů, nevolností a emocí, ale zvládla jsem to. Jsem na sebe pyšná a vím, že budu jezdit zodpovědně a teď mi zpětně všechny ty historky a hlášky z autoškoly připadají hrozně vtipné.

Slyšela jsem od toho kluka, co opakoval se mnou, že jednou na instruktora někde dlouho čekal a nechápal proč. Pak ho prý viděl, jak se někde za stromem cpe bagetou a klobásou. Z té představy jsem měla záchvat smíchu skoro půl hodiny a stále se s kamarádkou Áňou smějeme při vybavení různých historek, které asi dlouho neomrzí.

ANIČČIN SLOUPEK:

Hlavně aby nejezdila do záhonů. Aby nedělala co nemá, jinak „bude konec“. Musela zastavit, protože se na silnici válel koberec a její instruktorka nevěřila, že se skutečně jedná o koberec. Aby se koukala do zrcátek, tak jí instruktorka klepala na okno kuchyňskou špejlí – tohle mi pomohlo zmírnit nervozitu u zkoušky, protože je to představa dost úsměvná. 😄

 

🚗 A co vaše autoškola? 🚗

34 x komentováno “Konečně řidičkou!

  1. Jej, až moc se v té tvé autoškole vidím.. A ta hláška „Komu jako dáváte přednost?“ To jsem také slyšela mnohokrát. Jsem na toto hodně opatrná, doteď si přibržďuji i když vím, že mám přednost 🙂 Gratuluji ke složeným zkouškám 🙂

  2. To ma mrzí, že tvoj inštruktor sa správal tak neprofesionálne – trochu mi to pripomína môjho šéfa z letnej brigády. Ale dôležité je, že si skúšky spravila a ako vravíš, najväčšia radosť prichádza vždy z tých veci, ku ktorým sa človek dopracováva s ťažkosťami a niekedy aj s nedôverou v sebe samotnom. A gratulujem ti k zloženiu skúšok! 🙂

  3. Zajímavé… Já jsem sice autoškolu ještě nedělal a po přečtení tohoto článku si ji ani dělat nechci. Při čtení jsem měl nervy, jak to celé dopadne. Naštěstí tvá autoškola dopadla dobře, to je fajn! Ale takových nervů v kyblíku a failů a trapáren… mmm, jsem zvědav na sebe, jestli si kdy budu dělat řidičák. Uvidíš, že za pár let, až budeš v řízení autíčka excelentní a budeš mít kopec zkušeností, se tomu zasměješ. Můj nejlepší kamarád dělal autoškolu o prázdninách. Jako jeho BFF jsem ho doprovázel a uklidňoval před každou jízdou. Teorii taky zvládl – udělal ji bezchybně. Když se učil na teoretické testy, většinou jsem se učil s ním, aby se uklidnil, takže jsem něco pochytil, ale i tak si myslím, že bych dnes v testu neobstál. Řízení udělal, i když byl na nervy tak jako ty, ale udělal. Nyní se nemůže dočkat, až bude povzbuzovat mě, jenže já nemam money na autoškolu a na auto. Tátovo auto (jediné co v naší rodině je) půjde zanedlouho do šrotu, takže nebudeme mít nic. Na řidičský průkaz si dlouho počkám…

    Na závěr bych řekl – jezdi opatrně a snaž se vyvarovat bouráčkám, ju? 😀

    1. Budu se snažit 😀 🙂 doufám, že jsem tě tím článkem neodradila 😀 já jsem hodně velký stresař a taky je to hodně o instruktorovi. Myslím, že jestli jsem to zvládla já, tak to zvládne už každý 😀

  4. Velká gratulace ! 🙂 Úplně se v tom článku vidím. Taky jsem s tím měla problémy, stres a párkrát to i obrečela, že mi jízdy vůbec nejdou. Testů jsem se taky nebála a jízdy jsem dala taky na podruhé a nic si z toho nedělám 🙂 Akorát mě mrzí, že tolik neřídím. Jezdím jen po menších městech :/ Snad brzy budu mít auto a bude to lepší abych se vyjezdila a nebála se.

  5. Moc gratuluji!! 🙂
    Je špatný, když nevyhovuje instruktor a komunikace je špatná :/a ještě když na tebe zapomene no jako chování fakt špatný. Nešlo požádat o změnu instruktora? :/ … Já si pomalu začínám dělat testy 😀 a příští rok, když to výjde bych si řidičák chtěla udělat :). Tak jsem na sebe dost zvědavá 😀 😀

    1. Instruktoři tam byli dva, ale o tom druhém jsem se bohužel dozvěděla až ke konci kurzu. Určitě to zvládneš a chytíš dobrého instruktora. 🙂

  6. Gratuluju k úspěchu! Já mám řidičák čerstvě necelé dva měsíce a celkově můžu říct, že mě autoškola moc bavila, protože i řízení samo o sobě mě dost baví. Když jsem v říjnu dělala zkoušky, tak jsem právě nejvíc byla nervozní z těch testů, i když upřímně, pokud se na to člověk opravdu podívá a udělá si několikrát testy na těch stránkách ministerstva dopravy, nemá se čeho bát. K jízdám jsem šla dobrovolně jako první, protože jsem ten typ člověka, který to má radši hned za sebou. 😀 Bohůžel jsme narazili na jednu nepříjemnou situaci a to na sražení chodce neznámým řidičem, takže jsem se ptala instruktora zda mám zastavit- abychom pomohli, ale zjistili jsme, že je už vše zajištěno a záchranka byla na cestě. Naštěstí se paní nestalo nic vážného, takže jsem pokračovala ve zkoušce a úspěšně jsem ji i dokončila. Největší ponaučení je: „Všechno pomalu a hlavně ne zbrkle.“ 🙂 Co mě ale štve je to, že se mnou momentálně nemá čas nikdo jezdit a do auta mě jako čerstvého řidiče taťka samotnou nepustí, takže si musím prosadit svou, jelikož mi to dost chybí.
    Tobě držím palce a přeju hodně štěstí, protože je opravdu něco jiného sedět v tom autě, když víš, že je to už jenom na tobě. 🙂

    1. Moc děkuji. 🙂 To je mi naprosto jasné, já budu ty první jízdy jezdit se svým dědou. 😀 Chce to hlavně s klidem a rozmyslem, to bylo ale s instruktorem celkem těžké. Tak hlavně hodně šťastných kilometrů, je třeba se vyjezdit. 🙂

  7. Ještě jednou moc gratuluji. 🙂
    Věřím, že to byly nervy, hlavně ono podle mě dost záleží na instruktorovi, se kterým jezdíš, já měla úplně skvělou instruktorku a jsem za ni moc ráda a to jsem dělala autoškolu u instruktora, ale on nás jen učil na testy, jezdit s námi nemohl kvůli problémům s nohou a jsem moc ráda, že jsem jezdila s ní, protože byla úžasná a milá, nenadávala, jen mě upozorňovala na mé ježdění ke krajnici, s čímž mám i teď problémy (nejezdila jsem pak) a co se týká zkoušek, komisař se jen zeptal, jak jsem dala testy a když se dozvěděl, že jo, tak mi řekl že to mám, to bylo vše. A parkovala jsem podélně u pošty, kam komisař potřeboval a ne, že by mi to nějak šlo, ale vůbec parkování neřešil a s instruktorkou jsem parkovala pouze jednou u obchoďáku a jinak podélně před autoškolou a většinou za posledním autem.

  8. Vůbec nevadí, že na podruhé! Já to měla také tak akorát jsem podělala testy protože jsem se na ně moc neučila a teorie je pro mě jak nevím co. Umím jezdit a vím jak a vše ale takové ty nesmysli co musíte umět navíc a co nikdy nevyužijete snad.
    Při závěrečkách jsem parkovala na šíleným místě. Byli trhy a bylo tam jedno volné místo a to mezi dvěma auty a naproti stála dodávka od trhů! Ani nevím jak jsem to zvládla. 😀

    1. Tak to ti vůbec nezávidím, mně úplně stačilo to parkoviště na první zkoušce. 😀 Některé ty věci v testech se mi taky zdály zbytečné, ale pro mě ta teorie byla tou lehčí částí.

  9. Gratuluji! Já bych si na to v Práglu netroufl 😀 to bych raději utekl. Mě bohatě stačí ty naše vesničky a bez zácp. Jo a dálnici nejezdim vůbec … ale časem se to třebas poddá.

  10. Ja som si svoju autoškolu užívala. Našťastie som mala super inštruktora a mne to aj celkom šlo 😉 Hlavná vec ale je, že to všetko u teba dobre dopadlo 😉 Prajem veľa šťastných km.

    1. Děkuji. 🙂 Ničeho se neboj, určitě chytneš dobrého instruktora. A já jsem taky hodně velký stresař a všechno vnímám hůře, než ve skutečnosti je. 🙂 😀

  11. Když si vzpomenu na tu svou autoškolu, tak jsem měla také problém se zaparkováním..musela jsem parkovat pozadu a samozřejmě mi to moc nešlo, že jo. Ale asi jsem zaparkovala, nepamatuji si jistě. 😀 No ale kdy jsem se málem po*rala do kalhot byl moment, kdy jsem vyjížděla od penny a u křižovatky zatáčela doprava a vzala i obrubník, takže jsem si myslela, že jsem zničila auto. Všichni jsme se šli podívat, ale auto bez jediného škrábance. Ale světe div se, řidičák jsem dostala, že to prý nebyla žádná velká chyba, že tohle se stane každému. A že parkování se naučím. Můj instruktor mi vůbec nevěřil, ale když jsem jela, věděla jsem přesně co mám dělat a kdy řadit či podřadit, až čuměl jak puk. Přesto mi tam všechno šeptal. A také jsem naštěstí měla hodného komisaře, kamarádka schytala toho zlého a řidičák udělala až na potřetí. Jako je to hodně o tom, jaký ten instruktor je. Někdo to prostě umí a někdo by to raději dělat neměl. Každopádně teď už dva roky řídím a říkám si, jak je to jednoduchý, jak je možný, že jsem to nepochopila hned 😀 Ale jako řídit v Praze to se furt bojím, většinou do Prahy jezdím přes samé prdelky a do centra si rozhodně netroufnu. 🙂 Takže já Ti gratuluji, vítej mezi námi! 🙂

    1. Moc děkuji. 🙂 Tak to jsi měla dobrého komisaře. Najet na obrubník, tak bych asi letěla i podruhé. 😀 Instruktor mi taky našeptával a netvářil se moc nadšeně, hrozně mě znervózňoval.

  12. Moc moc gratuluju!! 🙂 Taky jsem nedavno udelala ridicak napodruhe a ta radost a prekvapeni bylo neco nadhernyho. 😀 Takova euforie! 😀 Predpokladala jsem totiz, ze budu celou autoskolu opakovat. Musela jsem si vzit jizdy jeste s jinym instruktorem, ktery me teprve naucil zakladni veci a mel trpelivost. Diky nemu jsem to pak udelala.

  13. Gratulace! 🙂 Mně se podařilo dát i jízdy na první pokus, ale měla jsem tehdy více štěstí než rozumu. Zkoušeli nás ten den asi 20 a já šla až jako úplně poslední po 6 hodinách, takže už to všichni chtěli mít za sebou. Jízdami jsem strávila jen asi 15 minut, ani jsem neparkovala, a ještě jela po známé trase. A můj instruktor byl báječný, úžasně v klidu. Faktem ale je, že jsem se parkovat pořádně nenaučila dodnes, a to mám řidičák už 5 let.

  14. Koukám, že jsme na tom s autoškolou byly dost podobně. Já jsem to teda neměla až jako takový extrém, že bych někdy po jízdách brečela, ale třeba se mi tam taky vůbec nechtělo. Já jsem si řidičák dělala ve třeťáku na gymplu a to jen kvůli rodičům, kteří na mě pořád tlačili. Takže jsem k tomu samozřejmě měla ještě větší odpor, než kdybych si ho dělala, až bych sama chtěla. Řízení auta mě nezačalo bavit ani po všech 28 jízdách, zkoušky jsem udělala napoprvé, ale myslela jsem, že jízdy mi teda nedá. Potom, co mi to třikrát chcíplo v jednom kopci, tleskám si!
    No, nakonec jsem autoškolu úspěšně zvládla, ale nejvíc vtipné je, že od závěreček jsem za volantem stejně neseděla… jako kdybych ti to neříkala, mami!
    Jinak mi přijde, že věty tohohle typu: „Pouštíte tu spojku moc rychle. No a už by byl konec u zkoušky! Jak to jezdíte proboha? Vždyť jsme si to několikrát říkali.“ řiká snad každý instruktor v každé autoškole, co jsem se tak bavila s kamarády.
    Na závěr už snad jen gratulace!

    1. Děkuji. 🙂 Jojo, s těmi hláškami je to fakt. S kamarádkou si z toho děláme srandu i teď. 😀 Taky mám kamarádku, která udělala řidičák napoprvé a teď nejezdí. Někdy tomu třeba přijdeš na chuť. 🙂

  15. Já už řídím více jak rok a pořád se učím. Hlavně to, jak jsou lidi nezodpovědní a neumí řídit. Zrovna včera mi vjel do mého pruhu řidič, který najednou tak zpomalil, že jel na 80 třicítkou a najednou dal blinkr a zastavil!!! Myslela jsem, že skončím v jeho kufru debil :D! Naštěstí dobrý. Je dobře, že si zkoušky udělal teď, a čeká tě zima, alespoň i vyzkoušíš jízdu ve sněhu,ledu apod. Hlavně jezdi! Není nic horšího, než přestat jezdit. Jo a taky nejezdi v automatu, jinak manuál zapomeneš 😀

    http://www.thewaybya.blogspot.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *