Seznamovák 2017

Zdravím vás u postřehů ze seznamováku! Včera jsem se vrátila a dnes píšu tento článek, protože se s vámi chci podělit o tolik dojmů a zážitků, které mě během pěti dní na Slapech potkaly. Původně jsem v pondělí měla odjet ještě na druhý seznamovák, ale nakonec jsem si řekla, že pojedu třeba příští rok, protože mi ten týden stačil a cítím se poněkud unavená. V celém článku se dočtete o mém trapasu se sršněm, introvertním seznamování a zoufalství z prvního dne, kdy jsem myslela, že pojedu domů. 😨

Seznamovák pro mě byl od začátku velkou výzvou, neuměla jsem si sebe jako introverta v takových situacích vůbec představit. Co těm lidem budu říkat? Jak se budu tvářit? Vždy budu méně výrazná než oni a nezapadnu. S takovými myšlenkami jsem počítala celé léto, ale nechtěla jsem, aby to tak dopadlo. Tolik jsem doufala, že se seznámím s fajn lidmi, kteří mě budou brát. Po osmi letech vyčleňování a pohrdání od ostatních jsem se skoro modlila, ať mi to tentokrát vyjde. Vždyť přece nedělám nic špatně! Jsem jen… introvert.

IMG_20170828_095805_393

Už pondělí bylo docela hektické, museli jsme vyjet brzy ráno, na dálnici se nabourala auta a my stáli v koloně skoro hodinu. Ten den jsem se vyfintila, jak nejlépe jsem uměla. Protože víte, jak to bylo na střední. Já se snažila bavit a oni mě za týden odsoudili, jaká jsem šeredná. Odjížděli jsme ze Smíchova, což bylo také zajímavé. Přesné instrukce na místo jsme nedostali a já tedy netušila, odkud se přímo odjíždí. Ale nakonec jsme místo našli a já už stála mezi novými lidmi, se kterými bych měla studovat.

Cítila jsem se divně, měla jsem silný pocit, že se spousta těch lidí tam mezi sebou zná a já tam stojím jako tydýt. Autobus přijel zhruba s půlhodinovým zpožděním a my si nandali kufry do zavazadlového prostoru. Snažila jsem se procpat do autobusu co nejdříve, abych nemusela být ta, která si bude muset k někomu sedat. To se mi naštěstí povedlo a sedla si ke mně moc milá slečna s podobnou povahou té mojí. Představily jsme se a povídaly si. O škole, o životě, o autoškole… zkrátka o všem. Doufala jsem, že s ní budu bydlet.

IMG_20170828_114359_727.jpg

Do Nové Živohošti jsme dorazili zhruba za hodinku a u recepce už na nás čekaly rozpisy, kdo s kým bude bydlet. Bohužel nás rozdělili podle oborů. Jelikož Viki z autobusu jde na obor národní hospodářství a já měla jít na veřejnou správu, bylo nám jasné, že budeme bydlet každá jinde. A tak jsem doufala, že i tak budu mít fajn spolubydlící na chatce. Mělo nás tam být pět. Dostali jsme žluté náramky pro orientaci, kdo je v areálu ze seznamováku. Tím pádem jsme měli nárok na levnější pivo, šlapadla zdarma a další výhody.

Odebrala jsem se k chatce číslo 6 a čekala na své spolubydlící, byly to celkem fajn holky. Odpoledne jsem strávila s nimi, Viki a další milá slečna Martina šly s námi. Stavily jsme se v malém stánku na drink a já začínala být nešťastná. Neměla jsem si s těmi holkami co říct, byly takové… jiné než já. Ne špatné, ale takové, se kterými bych nemohla být jedna ruka. Jestli mi rozumíte. Poté probíhaly seznamovací hry a to jsem Martinu s Viki už neviděla.

DSC_0797.JPG

Během seznamovacích her jsem zjistila, že na obor kam jsem měla jít jde jen 5 lidí z 80. Ne celkově, ale na tom seznamováku. O ten obor prý nebyl takový zájem, ale starším studentům – instruktorům přijde dobrý. To mě vyděsilo ještě víc, jediné holky z oboru tam byly ty, se kterými jsem si nerozuměla. Paráda. Museli jsme se představit, popsat toho druhého, to se mi líbilo. Žádné trapné hry, u kterých bych se musela stydět do morku kostí.

Nemám nic proti seznamovacím hrám, ale takové hry, kde vydáváte různé zvuky, děláte zvířata apod., mi přijdou hrozně ponižující. Když už se hrají, tak je samozřejmě nebojkotuji a zapojím se, ale cítím se fakt šíleně. Když jsme se ale ke konci měli řadit podle velikosti prsou a barvy kalhotek, chtělo se mi brečet. To už bych radši tu hru „hu tu tu“, kterou hrály ostatní obory.

DSC_0798.JPG

K večeru jsem šla se spolubydlícími na šlapadlo, což navozovalo skvělou a pohodovou náladu. Bohužel jen do té doby, než holky objevily loď s nějakým třicetiletým Albertem, který chtěl, abychom si šly sednout k němu a popíjely s ním vínečko. Byl už čas večeře a já chtěla jet zpátky. Což jsem samozřejmě nemohla, protože by se ty holky neměly jak dostat na břeh. A tak jsem čekala na šlapadle, zatímco se tam bavily s Albertem. Ten mi přišel jako neskutečný slizoun, ale to jen tak na okraj.

Hodinu jsem strávila sama s mobilem a cestou na večeři jsem byla rozhodnutá, že druhý den jedu domů. Jsem prostě nemožný introvert a neumím se seznamovat. Po večeři se chystaly nějaké „chlastací hry“ a já doufala, že tam znovu uvidím Viki s Martinou. Ten den se k nám od nich přestěhovala jedna slečna, která mi byla od začátku opravdu hodně nesympatická. V tu chvíli mi svitla naděje, že bych se já mohla přestěhovat k Viki a Martině. Což jsem také ještě ten večer udělala a nemusela jít s holkami večer opět za Albertem místo programu s ostatními.

IMG_20170828_204654_636.jpg

Zbytek večera jsem si příjemně užila, Viki mě seznámila s Aničkou, moc milou slečnou. Ta mě při jednom z posledních večerů zachránila před sršněm a to jí nikdy nezapomenu. Dostali jsme spoustu Mentosek a nevím ani, jaké „chlastací hry“ se hrály. My si tam s holkami poseděly zhruba do jedenácti a pak šly spát. Nezdálo se to, ale po večerech byla celkem zima a tak jsem ocenila teplé peřiny v chatkách. Chatičky byly opravdu malinké a měly jsme v nich dvě palandy.

Bydlela jsem tedy ve třech s Viki a Martinou. První noc jsem spala nahoře na palandě bez úchytů a jakýchkoliv zábran. Čekala jsem, že v noci spadnu na zem. Naštěstí jsem se ráno probudila nahoře a pro další dny se rozhodla spát jen dole. Nejradši z jídel jsem měla určitě snídaně, mohli jsme si dát téměř cokoliv od vajíček po rohlíky s marmeládou. Jinak mi ale jídelna silně připomínala tu školní. Některá jídla chutnala skutečně výborně, ale třeba po karbanátcích jsem měla zkaženou chuť až do večeře.

DSC_0803.JPG

DSC_0804.JPG

Úterní dopoledne jsme strávily opět na šlapadlech, neskutečná pohoda. Krásné teplo a krajina, tentokrát jsem dokonce ani nešlapala a jen si užívala ten klid. Dokud k nám nepřijelo šlapadlo s několika kluky. Martina se s nimi bavila a my s Viki celou cestu mlčely. Bylo fajn mít tam někoho mně podobného, aspoň jsem se necítila tak blbě. V úterý se konaly přednášky o škole od starších studentů, kteří všem pomáhali s rozvrhy.

Večer byl ve znamení beer pongu, ale ten jsme s holkami nehrály. My zkoušely hrát karetní hru Bang, přišla mi neuvěřitelně složitá a bylo jedině dobře, že jsme ji hrály jen jednou. Ale seznámila jsem se ještě s Luckou a Dančou, které bydlely s Aničkou. Opět jsem šla spát dříve, protože kolem půlnoci nás otravoval jeden podnapilý týpek a choval se celkem hrubě. Viki přišla brzy po mně, tak jsem si nemusela připadat blbě, že jsem odešla.

DSC_0810.JPG

DSC_0811.JPG

DSC_0808.JPG

Ve středu byl na programu výlet na šlapadlech, kam jsme se samozřejmě přihlásily. Šlapadel není nikdy dost, člověk se na nich cítí tak klidně a v pohodě. S holkami jsme během cesty hrály hru „Nikdy jsem…“. Bylo to celkem zajímavé a cestou zpátky se k nám přidalo pár kluků. K obědu jsme měli ty zmiňované karbanátky, které mi fakt nechutnaly. A nebyla jsem jediná. Měla jsem šátek na hlavě kvůli slunci a kluci si dělali legraci, že je jedu vybombardovat.

Odpoledne jsem si s Martinou zahrála badminton a skvěle jsme si popovídaly. Konečně jsem měla pocit, že jsem našla lidi, kteří mi rozumí a kterým nevadí, když občas jen mlčím a poslouchám. A zjistila jsem, že takových lidí je tam spoustu! Dokonce i mezi kluky. Někteří rádi jen poslouchají a extrovertní jsou až po kapce alkoholu. Zároveň s naším badmintonem probíhal i color – fight, na který jsem nakonec nešla. Nějak se mi nechtělo být ušpiněná od barev a běhat po igelitu. Jak se znám, tak bych se tam akorát přizabila.

DSC_0812.JPG

Večer byl ale nejzajímavější, napřed jsem musela hrát minigolf před několika cizími kluky a cítila se hrozně trapně. Po večeři jsme si šli sednout k táboráku, tam se pilo a zpívalo, někteří šli na noční hru. Vydržela jsem zhruba do půlnoci, Viki už byla na chatce a Martina mi někam zmizela. Holky s Aničkou tam ani vůbec nebyly. Tak jsem se těšila, jak se v klidu vysprchuji, že ve společných sprchách v tuhle dobu nikdo nebude.

Vzala jsem si věci, mobil a vydala se do pár metrů od chatky vzdálené koupelny. Ta se otevírala na klíč a každá chatka měla jeden. V koupelně jsem si odložila věci a klíče. A najednou slyším hrozné vrčení. Otočím se a na zdi se hýbe obří sršeň, s mojí fobií na vosy, které jsou milionkrát menší, jsem rychle utíkala pryč. Samozřejmě jsem v tom šoku zapomněla uvnitř všechno včetně klíčů a dveře zabouchla. A pak jsem se nemohla dostat dovnitř. Samozřejmě v tu skvělou noční dobu na záchody nikdo nechodil.

Čekala jsem zhruba půl hodiny, mezitím přišly dvě holky, ale ani jedna klíč neměla. Tak jsem šla otravovat instruktory, ti ten klíč ale také neměli. Byla jsem zoufalá, přede všemi jsem se ztrapňovala svým problémem se sršněm a zabouchnutými věcmi. A nikdo klíč neměl. Najednou ale přišla na záchod Anička a měla klíč! Dokonce mi i vynosila věci ven, když jsem tam kvůli sršni nechtěla vlézt. Byla skvělá.

DSC_0801.JPG

Ve čtvrtek jsme si dopoledne zahráli minigolf a prší s několika dalšími kluky, které jsem ten den poznala. Byli moc fajn. Odpoledne probíhala celoseznamováková hra o Jägermeistera. Týmy se rozdělily náhodně a my hráli různé hry typu podlézt provaz se zakloněnými zády. To se mi samozřejmě nepovedlo. Stejně tak zatočit se dvacetkrát kolem pálky a běžet s pitím v ruce. Po devíti otáčkách jsem odpadla se zamotanou hlavou.

Samozřejmě jsme nevyhráli, ale bylo to fajn strávené odpoledne. Kromě toho dvakrát proběhla i soutěž „uhodni soundtrack“, ta mě bavila. Většinu soundtracků jsem sice neznala, ale i tak jsem si soutěžení užila. Program byl různý, dal se hrát tenis, fotbal, promítali tam Game of Thrones… Všechno bylo dobrovolné a pohodové. Poslední večer přijelo improvizační divadlo, to mi ale přišlo místy docela ponižující pro ty herce.

Některým to vyloženě nešlo a nikdo jim pořádně ani nezatleskal, nevím. Takovému umění asi moc nerozumím. S holkami jsme si daly mojito a před poslední diskotékou hrály různé otázky z internetu, abychom se o sobě něco dozvěděly. Sedělo nás tam později zhruba 20 včetně kluků, kteří hráli s námi. Co bychom na sobě chtěli změnit? Řekla jsem, že bych chtěla na lidi působit mile. A víte co? Oni mi řekli, že jsem milá a přátelská! Všichni se se mnou normálně bavili a říkali, že být občas tichý není nic špatného!

DSC_0800.JPG

Měli jsme drinky a další drinky a další… no a to už jsme tancovali na diskotéce do tří do rána. Strašně jsem ti to užila, tolik fajn lidí, skvělá zábava! Vůbec jsem v tu chvíli nebyla ten tichý a nešťastný introvert, cítila jsem se skvěle. Ti lidé mě mezi sebe brali. Nikdo mě nevyčlenil jako na střední, kde mě nepřidali ani do třídního chatu a nikomu to nepřišlo ani trochu blbé. Ráno bylo skutečně hrozné, fakt mi nebylo dobře po té propařené noci. A ještě ta cesta autobusem, všude samé zatáčky!

Ale co, za tu zábavu to stálo. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, holek i kluků. Na vysoké jde seznamování skutečně samo i přesto, že jste introverti jako já. Vždycky najdete někoho sobě blízkého a určitě to nebude jen jeden člověk. Nebojte se bavit a užívat si. Já nechala střední a základku za sebou. A teď vím, že ten problém nebyl ve mně, ale v netolerantních spolužácích. Nikdo mě tak hloupě jako oni tady na seznamováku nevnímal.

Díky fajn seznamováku se těším na vysokoškolský život. Fotky s ostatními bohužel nemám, ale možná jste něco zahlédli na Instastories.

Je to neuvěřitelné, ale…

Byla jsem šťastná mezi tolika lidmi! ❤️

 

A co vy a začátky v novém kolektivu?

12 x komentováno “Seznamovák 2017

  1. Četla jsem, že: „První noc jsem spala nahoře na palandě bez ÚCHYLŮ a jakýchkoliv zábran.“ 😀 Pobavila jsem samu sebe. Jsem šťastná, že se ti mezi spolužáky líbí, to je fajn :). Akorát absolutně nesnáším takový ty blbý seznamovací hry >.< fuj. Nemám ráda, když mám říct něco o sobě. Hned. Když na tebe kouká padesát lidí. Pecka. Sama bych to klidně řekla, ale kdybych nebyla nějakým způsobem tak jako "něžně nucená", bylo by to lepší 🙂 .

    https://gingerjannie.blogspot.cz

    1. Bez úchylů ale také, ten Albert tak na mě velmi silně působil 😀 seznamovací hry taky moc nemusím, ale pokud ze sebe člověk nemusí dělat zvíře a vydávat ponižující zvuky, tak mi to až tolik nevadí 😀

  2. Já teda tyhle seznamováky taky nemusím 😀 jela jsem jen na jeden krátký dvoudenní a stejně jsem si za ten rok na VŠ pořádné kamarády neudělala… jako jo znám díky tomu pár fajn lidí, ale bavíme se jen o škole 😦 jsem taky nepoučitelný introvert a antitalent na jakékoliv seznamování 😀 ach jo… ale je fajn že si měla nakonec aspoň Viky s Martinou 🙂

    http://www.double-claire.blogspot.cz | GIVEAWAY o nálepky na notebook

  3. Taky seznamováky nemusím hlavně my když jsme před čtyřmi lety šli na střední, tak jsme na seznamovák jeli až někdy dva týdny co už jsme byli ve škole – což bylo ještě trapnější a už jsme se trochu znali. 😀 Jak říkám taky mám občas s tím seznamováním problém a dřív jsem měla dost velký. Ted už je to lepší . S tou sršní tě lituji :/ ale tak hlavně, že to vše dobře dopadlo. 🙂 Držím palce! 🙂

  4. Na začátku ve mě trochu hrklo, ale jsem neskutečně ráda, že se ti ta nakonec líbilo! ♥
    Já měla naprosto boží seznamovák a také o něm chystám článek. Ale bez fotek. Byl tak senzační, že jsem neměla ani pomyšlení na mobil či focení 😀

    Gabux

  5. Já když jsem měla jet v prváku na seznamovák tak jsem raději onemocněla 😀 , takže jsem nikdy žádný neměla. Byl by to pro mě stejný problém jako pro tebe, a společenské hry, no proboha… Ještě, že jsi to úspěšně zvládla ! 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *