První dny na střední

Protože se blíží škola a já mám právě před seznamovacími pobyty na vysoké škole, rozhodla jsem se zavzpomínat na mé první středoškolské dny. A jelikož jsem to já, tak to samozřejmě nebylo nic extra veselého, protože jsem se neuvedla podle svých představ. Překvapivě. Trochu se rozepíšu o tom, jak první dny probíhaly u mě a napíšu pár tipů, které bych teď určitě doporučila.

Začnu svou zkušeností, která se, jak už jsem psala, příliš nevyvedla. Na střední jsem se hodně těšila, protože jsem se nemohla dočkat, až vypadnu ze základky. Měla jsem velký problém se spolužáky – nebo spíše, oni se mnou. Narážky na můj vzhled a celou mou existenci byly denním chlebem. Ze základky jsem odcházela jako zlomená troska se sebevědomím hluboko pod bodem mrazu. A hezká jsem nebyla, upřímně. Ani trochu. Během dvou měsíců jsem toho samozřejmě moc změnit nestihla a do prváku šla tak, jaká jsem zkrátka byla.

Protože všem vadila moje introvertní povaha, rozhodla jsem se, jak budu na střední děsně akční a komunikativní. Pokud jste introvertní stydlíni, tak je vám asi hned jasné, jak naivní představu jsem si vzala do hlavy. V průběhu prázdnin se začaly formovat první Facebookové skupiny pro prváky, přidala jsem si pár potenciálních spolužáků do přátel. A světe div se, jednu budoucí kamarádku ze třídy jsem našla na Facebooku pár dní před začátkem školy. S tou holkou jsem došla až k maturitě a brala ji jako svého idola. Ale to byla jen taková legrácka a to už odbočuji.

10417203_734229296641638_16128212_n

První den si dobře pamatuji, měla jsem barevnou kostkovanou košili, červené kalhoty a Conversky. Outfit v pořádku, jen vlasy jsem měla naprosto šíleně učesané. A líčení… no… škoda slov. Ušmudlaná řasenka všude možně, příšerně vytrhané obočí, nehezké brýle, zuby. Ráno jsem se našla na tabuli u vrátnice a šla do třídy 1.C. Vešla jsem a s velkým odhodláním pozdravila, pár lidí mi odpovědělo a pak jsme čekali na příchod naší nové třídní. Ta nás seznámila se školním řádem, vyřešila s námi nějaké formality a po proslovu ředitelky se šlo domů.

Učebnice jsem si nekupovala na burze, ale měla objednané nové. O všem jsem se radila s tou novou kamarádkou z Facebooku a to už se vytvořila i třídní skupina, kam jsem ochotně všechny přidávala, protože jsem chtěla být ta akční a ukecaná. Pár dní jsem si skutečně bláhově myslela, že budu oblíbená. 😄 Samozřejmě jsem introvert že jo, takže žádné hlasité projevy se nekonaly, ale snažila jsem se tvářit mile, všechny zdravila a hlavně jsem si s dost lidmi psala na Facebooku. Tady přišlo to velké zklamání.

Kluci ze třídy mi odepisovali na zprávy a psali celkem horlivě. A já kráva si pár dní myslela, že se se mnou vážně chtějí bavit! Místo toho začali později naznačovat nejapné narážky, že jsem ošklivá. Pod jejich úroveň, tupá jak poleno, dobrá leda pro psaní na klávesnici… apod. Opět jsem se stáhla do sebe a minimálně ke klukům jsem si vytvořila obranný nepřístupný postoj. S některými jsem během těch 4 let neprohodila ani slovo, vážně. Oni se mnou také ne, ale skutečně mi to nevadilo. Číst o sobě na Asku od kluků ze třídy, že jsem nejhnusnější holka, vážně zabolí.

Trvalo to jen krátce, dost jsem se potom změnila, ale přesvědčila jsem se, že i když se jako stydlín fakt snažíte, tak pokud vypadáte podle ostatních nehezky, nic vám nepomůže. Nebudou vás mezi sebe brát. Pokud nemáte nějaké obrovské charisma a komunikační dovednosti, nejede přes to vlak. To mě tak štve, jak je ten vzhled pro puberťáky důležitý.

RADY A TIPY:

Ale nebudu tu stresovat vás, které nástup na střední teprve čeká. Vy určitě zapadnete, protože nevypadáte jako já tehdy v kombinaci s nulovým sebevědomím. Budete mít štěstí na třídu.

INFORMACE:

Nejlepší je hned od začátku sledovat stránky školy, Bakaláře, Moodle či podobné systémy. A hlavně – Facebookové strány školy, školní a třídní skupiny. Tam najdete nejen nové spolužáky, ale i užitečné věci o učitelích, učebnicích, organizaci a tak podobně. První den jsou většinou vyvěšené papíry s vašimi jmény a třídou, kam budete chodit. Učebnu už najdete. Sednete si do třídy a počkáte na učitele. Zdravit či nezdravit je vaše volba, ale já třeba byla jediný blbec, který pozdravil. A k čemu mi to do budoucna bylo že? 😄

SPOLUŽÁCI:

Pokud jdete na střední sami a nikoho tam neznáte, je dobré si ty lidi vyhledat přes Fb skupiny. Pravděpodobně najdete někoho z budoucích spolužáků a první den bude o to méně trapný. První dny jsou vždycky všichni zticha, tak to zkrátka je. K tomu by měly pomoci seznamováky, ale ten my jsme bohužel neměli. Dobré je vyrazit do školy brzy ráno, můžete si vybrat místa a nebude na vás koukat několik párů cizích očí. A přijít hned první den pozdě také není dobrá vizitka.

CELKOVÝ DOJEM:

Buďte sví, oblečte si něco hezkého, usmívejte se. Hodně záleží na tom, co chytnete za kolektiv, ale to vám dopředu nikdo neřekne. Případných blbých keců si nevšímejte, takoví lidé jsou většinou nevyspělí, pokud se hloupě smějí. Od doby, co jsem změnila svůj vzhled, už téměř nikdo neřeší, že jsem „moc tichá“. To je na tom to smutné, že všechny přitáhne pro ně „nedokonalý“ vzhled a pak se po vás vozí kvůli všemu. Tím chci říci, že pokud jste tiší, neznamená to, že nezapadnete. Jinak, nemusíte být příliš snaživí v hodinách, to je také na škodu. Ale zase udělat dojem na učitele je fajn, nikdy nevíte, kdy se vám to bude hodit. A ne, neznamená to, že je daný člověk šprt, pokud se dobře učí.

PŘECHOD NA STŘEDNÍ:

Ten přechod pocítíte. Tempo učení je najednou rychlejší a trochu složitější. Ze základky jsem odcházela s jedničkou z matiky a na střední jsem v pololetí prváku děkovala za trojku. Ale po prvním pololetí už si většinou zvyknete a připadá vám to normální. Střední škola není těžká, jen je to po základce trochu jiné. Ale nijak extrémně. Přechod na střední je v podstatě nic. Počkejte, až přijde maturita. 👌

 

Jaký byl váš přechod na střední? Doufám, že se vám povedl lépe než mně. 🤗

20 x komentováno “První dny na střední

  1. Pěkný článek. 🙂
    Je zajímavý, že ať se člověk snaží, jak chce, někdy to fakt nemá smysl, pokud ti lidi se s tebou bavit nechtějí, nebudou se bavit a můžeš se snažit, můžeš klidně být ta, co jim radí při písemkách, ale stejně tě nepřijmou a budou tě pomlouvat. Problém je asi v tom, že já nebyla moc sebevědomá a byla jsem právě ta tichá a nebyla jsem hezká. Ale tohle podle mě dělá hodně ta puberta.
    Mě vadilo to, že mě pomlouvají, kdyby si mě nevšímali, bylo by to pro mě lepší, než jejich věčné pomlouvy, ale s přímými narážkami jsem se zas tak moc na SŠ nesetkala.

    1. Přesně tak, já jen chtěla, aby si mě nevšímali. Na té základce, na střední měli narážky první, druhý rok a pak už mě ignorovali úplně. Snažila jsem se hodně, ale nikoho nezajímalo, že jako introvert to mám těžké a komunikace mi tolik nejde. Zvlášť když se ke mně chovali, jak se chovali. A když jsem si ve třeťáku konečně myslela, že mě mezi sebe vzali, tak jsem pak zjistila, že mají třídní skupinu, ve které téměř jediná nejsem. Tehdy jsem to obrečela, dnes ty lidi už nechci vidět 🙂

  2. sama si vzpomínám na moje začátky, také jsem dychtivě hledala lidi přes fb a v reálu jsem je skoro nepoznala, to bylo potom první den trochu zajímavý 😀

    1. Jojo, tehdejší kamarádka byla rozpačitá ze mě, protože jsem na Fb měla fotku projetou tolika filtry, aby nebylo pořádně poznat, jak vypadám 😂

  3. Hahaha. V tomhle jsem se viděla jak zmrd. Taky jsem na zakladce byla introvertní blbounka a naivně jsem si myslela, že to na střední bude jiný. Musela jsem se nutně se vsema seznamovat, protože.. ehm. Tady ta madam, bude jednou těžce oblíbená. V prvaku me lidi nenavideli a začala jsem se stavět na nohy ve druhaku.
    Jo a byli to teda pekni curaci, když te nenavideli kvůli vzhledu:-) měli by se saskove prvne podivat na sebe😅

    1. Já to měla také tak, ve druháku jsem se začala dost měnit, ale i tak mi šanci dali ve třídě jen někteří 😄 jsem ráda, že už jsem pryč a je to vše minulostí.

  4. Ty bláho! Nevím proč jsem si u čtení článku vzpomněla na sebe 🙂
    Za mě tedy ještě facebook nebyl, takže tohoto všeho jsem byla ušetřena. Víš co, za nás začínalo ICQ 😀
    Každopádně, s kamarádkou jsme na sebe upozornily hned první den školy. Tak nějak jsme došly ke škole, klábosily jsme tam s její mamkou, která se na dcerku přijela podívat v pyžamu 🙂 no a tak nějak jsme doufaly, že nás někdo přijde vyzvednout. A ono ne. Najednou zazvonilo a před školou bylo pusto prázdno.
    No jistě, že jsme do třídy přišly jako poslední, všechny lavice byly obsazené a vyfasovaly jsme neoblíbená místa hned vepředu, která nám zůstala až do čtvrtáku.

    Osobně jsem měla radši základku, tam byli lidi fajn, ale na střední jsem trpěla.
    A jinak těším mě, taky jsem introvert – stydlín 🙂

    1. Děkuji za tak dlouhý komentář 😊 ICQ, to už je doba, ten jsem používala na prvním stupni ZŠ, taková nostalgie ☺ já to měla opačně, na střední jsem sice nezapadala, ale zhruba ve třeťáku jsem si tam našla pár dalších přátel a nikdo mě nešikanoval jako na druhém stupni. Jsem ráda, že je všechno tohle období už za mnou 😄

  5. Ono to zase ale vyznívá, že se člověk neobejde bez toho, aby se honem nesnažil všechny poznat ještě před začátkem. To ale fakt neni nutný. Když jsem na střední nastupovala já, facebook u nás ještě nebyl. Takže kdo nechodil s někým ze třídy na základku, tak se neznali. Ale i tak se během prvních dnů pár lidí snadno poznalo – tihle dojížděli stejným směrem, tamti bydleli ve stejné/vedlejší čtvrti, tamti si prostě sedli do lavice za tadytěma. Spíš tomu chce nechat volnější průběh. Když je člověk introvertní a hodně stydlivý (a já byla), tak se pomalu začít bavit jen s někým, vzít to přes nějakou viditelně společnou věc (ahoj, tak ty sis ke mně sednul, to by se hodilo se představit/ahoj, tebe jsem viděla ve stejným spoji, tak to bydlíme stejným směrem/ahoj, koukám, že se nám líbí stejnej superhrdina podle penálu) a brát to hezky pomalu. On ten člověk se totiž třeba zase rychle seznámí s dalšími lidmi a pak se seznámíte navzájem a po nejpozději roce bude každý dobře vědět, kdo jaký je a u koho má cenu se o něco pokoušet. Jde to i bez facebooku. No a pak spolu strávíte čtyři roky a přijde taková ponorka, že na konci čtvrťáku jsme se stejně bavili úplně jinak než na začátku, spoustu lidí jsme už nemohli vystát a lidi, které jsme nemohli vystát na začátku, byli najednou ti jediní normální, s kterými se dalo komunikovat 😀

    1. S tou ponorkou souhlasím, to bylo na konci čtvrťáku hrozné 😂 bez Facebooku se člověk určitě obejde, ale píšu z vlastní zkušenosti, že mi pomohlo poznat někoho ještě před začátkem. Máme to tak teď i na VŠ, přes Fb se pořádají různé seznamovací akce ještě před začátkem školy, ale zase jo, je to dobrovolně 😄 nutné to určitě není, ale myslím si, že v dnešní době je to fajn, když má člověk takovou možnost ☺

  6. Já už na ZŠ jsem přecházela na novou školu a to v půlce roku, fakt úžasné, bohužel v té 5. jsem kamarády neměla, ale v 6. přišla jiná holka, co byla nová a ta se se mnou začala bavit a pak jsem se tam začala bavit s více lidmi, takže pro mě ZŠ byla super, samo se našel někdo, kdo měl narážky, hlavně kluci, ale kamarádky jsem měla.
    Na SŠ to bylo horší, tam šli se mnou holky ze ZŠ, se kterými jsem se nebavila a s novýma holkama jsem se snažila dát do hovoru, jenže snaha byla k ničemu, prostě jsem byla jen ta, co radí při písemkách, ano tak blbá jsem byla, ale to jen v prváku a druháku. Takže ona i ta snaha potom je někdy marná, když prostě se bavit nechtějí, nemá smysl nějaké snažení a už vůbec ne opisování písemek, to jsi pak za blbku. Ale je pravda, že s přímými narážky jsem se nesetkala, ale hodně s pomluvami. Prostě skoro samé holky, to je znát a nejlepší bylo, že oni si snad mysleli, že nevědí, že mě pomlouvají, ale já to nějak nechtěla řešit.
    Hlavně to bylo takové, že jakmile tam nebyla jejich kamarádka, tak pomlouvali i jí.

    1. S těmi holkami na SŠ jsem to měla podobné, všichni si mě v prváku zaškatulkovali jako ošklivku, která je dobrá jen pro psaní na klávesnici. Vyhrávala jsem totiž soutěže v psaní všemi deseti a je to hrozně bralo. S holkami jsem se od třeťáku zoufale snažila dát dohromady, ale kolikrát jsem zjistila, že pak šly na nějakou akci všechny beze mě, udělaly si skupinu na Fb, ve které jsem jako jediná nebyla… bylo mi to hrozně líto, protože jsem kolikrát něco říkala, ony se dál překřikovaly a vůbec mě nepustily ke slovu. Asi to nemyslely zle, ale podvědomě mě měly nějak zařazenou, že nemůžu být ta, které mohou říct všechno a mohou mě vzít na party :/

  7. To je mi líto, že na tebe byli tak hnusní. :// Já se na střední také docela těšila, protože za těch devět let na základce jsem si stihla zničit mnoho přátelství a v osmičce jsem už měla jenom pár přátel a zrovna ta nejlepší kámoška propadla, takže jsem se o přestávkách šíleně nudila. Jakože byli jsme docela dobrý kolektiv, se všema jsem se bavila, ale nebyli to prostě přátelé…
    Na střední jsem si celkem brzy našla dobrou kamárku a se všema se ve třídě tak nějak bavím. Sice taky nejsem nejhlasitější, jsem spíš takový ten zlatý střed. xD
    Kluky máme ve třídě jenom dva a i když ten jeden se se mnou moc nebaví (on je celkově dost tichý xD), tak ten druhý je fakt v pohodě, na všechny je moc milý a velice mě těší, že mě nemůže urážet ani za to, co poslouchám, protože on poslouchá to samé. xD
    Když o tom tak přemýšlím, měla jsem na zakládce a nyní i na střední fakt velké štěstí a v pohodě spolužáky, kteří mě nikdy neodsuzovali, ačkoliv jsem v některých ohledech prostě jiná. xD
    Osobně mi přijde učivo na střední lehčí než na základce, ale možná to je jen tím, že mě to víc baví díky větší volnosti a díky tomu, že mě ty věci, co se učíme, víc zajímají. V devítce jsem měla asi tři trojky a čtyři dvojky, zatímco prvák jsem ukončila s třema dvojkama.
    Většinou nemusím dlouhé články, ale ten tvůj se mi četl sám. <3 Zajímavé téma, bavilo mě to číst z pohledu někoho jiného

    1. Děkuji za tak dlouhý komentář 😊 je fajn, že máš štěstí na třídu, dělá to hodně. Ok, jsem trochu jiná, tak to dospívající mozky dráždí, ale mohli prostě mlčet. Nechápu, kolik kluků naprosto bezostyšně dokáže o holce říci, že je hnusná 😶 dlouhé články taky čtu málokdy, proto se je snažím psát co nejkratším způsobem, ale občas je to prostě delší 😄 proto moc děkuji za odezvu 😊

  8. Já jsem na osmiletém gymplu a první den v primě si pamatuju docela dobře. Vzala jsem si růžové sportovnější šaty, udělala dva culíky a šla si sednout k mé jediné známé (kterou jsem neměla ráda, ale byla jediná, koho jsem znala a časem jsme se dokonce skamarádily). Ta můj účes okomentovala, jak to je strašný, takže jsem si vlasy radši rozpustila. Kromě třídního byla jediný člověk, s kým jsem ve škole mluvila, protože jsem byla hodně velký introvert a přijít a ačít se bavit s někým novým byl nadlidský úkol.

    Nechápu, proč všichni tolik řeší vzhled. Tak 50% lidí mě začalo brát víc vážně a nějak si mě všímat až po tom, co jsem zhubla a začala si víc věřit. Do té doby jsem byla prostě „ta tlustá introvertka“. Vlastně oni řeší všechno – kdo co dal na Instagram, kde kdo byl, kdo se s kým vyspal… Jsem ráda, že jsou prázdniny, protože si od toho neustálého hrocení opravdu potřebuju odpočinout.

    A pak tady je ještě jedna věc – skupinkování. Nevím, jestli to je specialita zrovna našeho kraje, ale všichni z města, kde je náš gympl, se baví mezi sebou a nikoho jiného moc mezi sebe nepouští. I máma, která chodila na stejnou školu před x lety, měla stejnou zkušenost – v její třídě byly dvě skupiny, jedna z těch, kteří dojížděli, a zbytek městští. Tohle mi hodně vadí, taky protože takoví ti „oblíbení“ si třídu rozškatulkovali v té primě a nehodlají to měnit.

    Pro mě to je jeden velký mindfuck a absolutně tu třídu nechápu – a jsem vlastně ráda, že moc nezapadám, rozhodně po tom netoužím.

    Hezký článek! 🙂

    1. Jo, tohle rozškatulkování bylo přesně taky celou střední. S tím vzhledem úplně souhlasím, dřív jsem pro všechny byla hrozně hnusná a tím pádem na mně hanili úplně všechno, že jsem tichá, „blbá“ a tak podobně. Jak jsem změnila vzhled, najednou nikdo mojí povahu téměř neřešil. Lidi jsou hrozně povrchní. Sice mi pak ve třeťáku/čtvrťáku tvrdili, jak proti mně vůbec nic nemají, ale pak jsem byla téměř jediná, kdo neměl přístup do třídní skupiny na Fb. Ale ke konci jsem mezi ně už ani patřit nechtěla. 😀 Děkuji za tak dlouhý komentář 🙂

  9. Můj tip #1: když odněkud odcházíš šikanovaná nebo jinak takhle ovlivněná, potáhne se to s tebou dál, dokud ty sama za tím neuděláš jednu veeelkou tlustou čáru :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *