Praxe na hřbitově

Zdravím všechny u dalšího článku! Dnes mě napadlo založit rubriku o brigádách, které jsem absolvovala. Ráno jsem potřebovala vyřídit některé věci na obecním úřadě a znovu mi děkovali za práci, kterou jsem u nich odvedla ve třeťáku na praxi. Prý z ní čerpají dodnes. A tak mě napadlo tuto rubriku začít svou dvoutýdenní praxí na obecním úřadě. Čtrnáctidenní sezení v teplé kanceláři? Ale kdepak. Správní praktikanti měří hroby na hřbitově!


Na povinnou praxi ve třeťáku jsem se vůbec netěšila. Neuměla jsem si představit, jak budu obcházet různé banky či spořitelny, aby mě tam vzali na praxi. Introvert a zařizování – klasika. Někteří spolužáci si zařídili praxi u rodičů ve firmě, jiní šli do spořitelen a podobných institucí. Absolutně jsem netušila, co budu dělat já. Nakonec se ale naskytla možnost dělat praxi
u nás ve vesnici na obecním úřadě. Z toho jsem byla nadšená – praxe jen pár minut od domu.

Říkala jsem si, že sedět deset pracovních dnů v kanceláři asi nebude nic záživného, protože mě jako praktikantku bez maturity k ničemu moc nepustí. První den mě nejdříve přivítala paní starostka a poté i paní starající se o administrativu na úřadě. Poslaly mě do malé kanceláře, kterou jsem měla mít 14 dní sama pro sebe. To jsem hodně ocenila, aspoň jsem se nemusela cítit nesvá mezi cizími lidmi. Zvlášť když si na úřad chodil neustále někdo něco vyřizovat.

Do kanceláře jsem si nosila vlastní notebook a dostala jsem velký šanon s dokumenty o psech ve vesnici. To byl první úkol. Musela jsem zaevidovat všechny psy do tabulky v Excelu. To mě bavilo, měla jsem spoustu času a klid v kanceláři. Občas jsem se pobavila nad jmény psů a podivila nad tím, kolika let se někteří psi dožili. Zhruba po třech/čtyřech hodinách jsem vždy odcházela domů. Ze školy volala učitelka jen jednou. To pro kontrolu, jestli tam docházím. Osobně naštěstí nikdo nepřijel, protože jinak by byli schopni řešit i přesnou pracovní dobu.
 
Po dvou dnech evidování psů jsem si dokázala představit svou budoucí práci v kanceláři. Haha, dnes už jsem zjistila, že ekonomika není nic pro mě. Akorát mi to vše přišlo po nějaké době hrozně stereotypní. Jednou ráno mi paní z administrativy volala, že dnes nebudu v kanceláři, ale půjdu „do terénu.“ V mé hlavě se rozběhl kolotoč děsivých myšlenek o všelijakých průzkumech u lidí a všudypřítomné komunikaci s cizími lidmi. Na úřad jsem šla jako na popravu, protože jsem vážně nechtěla chodit někde po vesnici a obcházet lidi.

V kanceláři mi ukázala plánek zdejšího hřbitova s tím, že bude potřeba všechny hroby přeměřit, aby se lidem mohly správně vyměřit poplatky za hroby. Cože? To budu celý den lézt kolem hrobů a měřit je? Děkovala jsem Bohu, že tam budu chodit ve dne. Ne že bych byla skálopevně přesvědčená o existenci duchů, ale přeci jen… v noci by mě na hřbitov nikdo nedostal. Obzvlášť samotnou. Sebrala jsem tedy metr, desky s údaji a mohla se vydat na cestu. Hřbitov je vzdálený zhruba kilometr od mého domova.

Praxe probíhala během května, tudíž bylo celkem teplo a na hřbitově jsem se po několika hodinách zapotila. Všeho jsem se chopila naprosto zodpovědně, ale když přišlo pár nebohých stařečků zalít květiny na hrob, tak se celí vyděšení ptali, co jim to tam dělám na hrobech. To byly tak trapné situace! Všem dokola vysvětlovat, že to je moje praxe a že se musejí zeptat na úřadě. Ne, opravdu se mi nechtělo vysvětlovat jim něco o poplatcích. Za prvé jsem tomu sama moc nerozuměla a za druhé, nemám ráda konflikty.


Druhý den na hřbitově – přijeli nějací chlápci a začali tam sekat trávu. Další utrpení – měla jsem pocit, že mě všichni určitě pozorují a smějí se mé snaze o manuální práci.
Musel to být vtipný pohled, několikrát jsem o hrob zakopla a nebo se popálila o kopřivy. Ale vyměřila jsem vše dobře! V kanceláři už pak stačilo jen zaevidovat rozměry do Excelu a já byla ráda, že už mám hřbitov za sebou. Přeci jen… trávit tam celý den vám zrovna nepřidá na dobré náladě. Zvlášť když měříte hroby, ve kterých leží malé děti.

Také vám to zní bizarně? To víte, ekonomická praxe. Poslední dny jsem evidovala registry do Excelu a když mi zbyl čas, vyhrála jsem si i s designem tabulek. Po skončení praxe jsme měli sepsat výstup z uplynulých čtrnácti dní. Musela jsem se smát nad představou výrazu naší ekonomikářky, až si přečte o mé zajímavé praxi. Všichni měli jen samé evidování, řazení do šanonů a pak otevře to moje – práce na hřbitově, měření hrobů. 😄

Z praxe jsem dostala jedničku do ekonomiky, ale pro mě měla daleko větší přínos než jen jednu známku. Uvědomila jsem si, co všechno obnáší práce na obecním úřadě. Není to jen o dřepění v kanceláři, člověk se musí starat o chod celé vesnice a není to jednoduché! Manuální práce mi určitě nevadí, ale opravdu jsem nečekala, že budu skákat kolem hrobů. Měla jsem z toho místa divný pocit – to mrtvé ticho. Komu se poštěstí strávit na hřbitově celý den v kuse. Pokud není zrovna mrtvý že jo. 🕂

Jakou nejzajímavější práci jste kdy dělali?

36 x komentováno

  1. tyjo nejdriv me nazev dost vydesil, pak si rikam tak dobry uff, ale na druhou stranu, pro mladou holku docela desna prace, zvlast vysvetlovat to tam lidem, co prijdou a tak. evidence psu super 😀 ja jsem pejskar bych to nikdy nezevidovala a doted tam hledala jmena rasy plemena majitele a tak 😀

  2. Ty jo, budu znít možná jako úchyl, ale ty jsi tedy měla praxi mých snů. 😀 Pracovat na hřbitově byl můj dětskej sen. Vždycky jsem měla ráda tu atmosféru a ten klid tam. Jen mi časem došlo, že tam asi nebude moc pracovních pozic. 😀 😀 Takže ti tuhle zkušenost trochu závidím. 🙂

    Já jsem to měla úplně stejně, vůbec jsem se na praxi netěšila, v tu dobu jsem byla taky sociálně trochu plachá a ta představa cizího prostředí a lidí mě děsila. Nakonec jsem to zakotvila na své základní škole, kde jsem byla sama v jedné počítačové učebně a dělala jim různé letáčky a pozvánky. Nebyla to vyloženě grafická práce na úrovni, ale teď zpětně na to vzpomínám ráda. Bylo fajn, že tam se mnou nikdo nebyl. 🙂

    • Tak to byla aspoň fajn oddechová práce 🙂 já jsem za tu zkušenost u hrobů ráda, aspoň mi to něco dalo. I když mám ráda horory, tak ty dny na hřbitově pro mě byly zvláštní. A to jsem tam nebyla v noci 😀 🙂

  3. Má praxe se s tvojí praxí nedá srovnávat. Já jsem měl v prváku, druháku i ve třeťáku to samé – formátovat (mazat) pevné disky z počítačů a evidovat notebooky firmy. Nikde venku jsem nebyl. Ale pařit se celý den v kanceláři u velmi zahřívajících se počítačů a k tomu všemu ještě v létě není nic příjemného. Byla si alespoň venku. Ber to sportovně. 😀 Z toho, co jsem se dočetl, to byl určitě zajímavý zážitek a velmi ojedinělý. Umím si představit výraz učitelky, když si o tom četla. Velmi zajímá praxe… Být sám na hřbitově, měřit hroby a snášet ty pohledy lidí, to není nic příjemného. Zajímavé…

  4. Tak ti to nakonec hezky vyšlo! V terénu je to lepší, než dřepět v kanclu.
    Jenom české hřbitovy působí stísněně, v Norsku mají ze hřbitovů udělány krásné parky, kde lidé mohou rozjímat a v klidu pobýt se svými blízkými a přitom na krásném místě. To se mi moc líbí 🙂

  5. Tak to je hodně zajímavý, o měření hrobů jsem ještě neslyšela a připadá mi to fakt divný.
    Bude to znít asi divně, ale já na hřbitov, který je u nás chodívala, hodně teda spíše s kamarádkami, ale prostě ta atmosféra tam, ten zvláštní klid, bylo to takové, že mě to až uklidňovalo, možná to taky bylo, že v té době jsem psychicky byla vyřízená ze školy, nevím.
    Žádné zajímavé práce jsem neměla, většinou jsem bývala jen v kanceláři, až na moje brigády jedna s výpomocí v kuchyni, taková klasická a potom na pile, to už bylo zajímavější, hlavně tam se toho dělá více a skoro každý den děláš něco jiného. 😀

  6. L

    Tos měla velmi zajmavou práci! 😀 já měla ve třeťáku praxi v účtárně u známé :). Takže nic neobvyklého 😀

    Jinak ses me ptala na blogu,kam se hlásím na vysokou školu :), nechci to moc psát na blog, ale jestli chceš tak si mužem napsat na instagramu nebo tak:))

  7. Zajímavé místo praxe a ještě lepší činnost (navíc skvěle popsaná, dobře jsem se u článku pobavila!). Myslím, že je super, že se podobné praxe na školách realizují, i když si nejsem jistá, jak moc je dobře, že jsou povinné. Člověk si každopádně aspoň vyzkouší i ten "reálný" pracovní život a spíše ví, po jaké práci se později poohlížet. Mě takto moje první brigáda při střední ve financích dost výrazně nasměřovala při hledání oboru na vysoké, přitom k ekonomii bych se na jazykovém gymplu vůbec nedostala.

  8. Já jsem měla brigádu jako ošetřovatelka rejnoků v zoo, ale začínala jsem tam s prodejem zmrzliny. Nakonec jsem u těch rejnoků vyfásla i mikrofon a musela na ty stovky lidí mluvit, což mě jako introverta téměř zabilo, ale byla jsem jediná, koho ti lidi poslouchali. Nevím proč, ale lidi ze mě mají poměrně respekt, když přednáším a mluvím do mikrofonu, ačkoli mi to není ani trochu příjemné, tak mi to prý velmi jde :D. No a jinak jsem měla brigádu taky na hřbitově, dělala jsem tam takové ty zahradnické práce a moc moc mě to bavilo! 🙂 U těch rejnoků mě to taky bavilo, ale ti lidi mě tam šíleně srali a já neměla žaludek dívat se neustále na to, jak se tam těm rejnokům ubližuje. Sice jsem vždycky těm lidem včas řekla ať toho okamžitě nechají, ale s tím, kolik moc lidí tam bylo, nebyla šance to vše uhlídat, ačkoli nás tam bylo víc. Dokonce jsem jednou nechala jednoho chlapa i vyvést, protože opakovaně vytahoval rejnoka ven z vody, čili rejnok se dusil a trápil. Děs.

    http://martinabetak.blogspot.cz

    • Tak to jsi měla hodně zajímavou brigádu, o tom jsem ještě ani neslyšela 😀 🙂 umím si představit svoje utrpení při mluvení do mikrofonu před tolika lidmi, ale snažím se takové věci překonávat. Ještě že jsem na hřbitově nezahradničila, už tak jsem se popálila o dost kopřiv, na takové věci jsem hodně „šikovná“. 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *