Tábor u moře – Itálie 2015

Dnes tu máme povídání o mé cestě do Itálie k moři. Jela jsem ale prostřednictvím cestovní kanceláře, která provozuje tábory u moře. Že to jsou tábory pro děti? Ale kdepak. Mně v té době bylo 17 let a tento typ táborů je pro lidi do 18-19 let. Nebudu tu uvádět o který jde, těch cestovních kanceláří je víc, které toto nabízí. Na organizaci se mi nelíbilo pár věcí, ale jinak jsem celkově byla víceméně spokojená. Víceméně proto, že to v některých částech připomínalo Skotsko. Možná to bylo mnou, že mi ty cesty společensky nějak nevycházely a nebo jsem měla jen smůlu. Těžko říct.

Pálivý horký písek, au
Písek a pláže, proto mě tolik lákalo jet na tábor k moři. Protože jsem v podstatě u moře do té doby nikdy nebyla. Ano, ve Francii v Étretatu. Ale tam jsme se nekoupali, nenazvali byste do dovolenou u moře. Nějak jsem nevěděla s kým jet, ale nakonec jsem jela se svou mladší sestřenicí, které v té době bylo 12 let. Na tábor mohly i mladší děti a to konkrétně od sedmi let. Což mi přišlo opravdu hloupě udělané, protože sice jsme na aktivity byli rozděleni na dvě skupiny 7-12 a 13-19 let. Jenže v apartmánu jsem bydlela já se sestřenicí, dvěma holkami ve věku 14 let a jednou sedmiletou holčičkou.

Rozdělovali jsme si to sami a ta holčička prostě zbyla, protože tam nikdo jiný mladší 12 let kromě ní nebyl. Já nevím, ale tohle by se snad mělo nějak korigovat, přece nemůže být jedna sedmiletá holčička a pak samí dvanáctiletí, jak k tomu to dítě přijde? Vlastně ano, byl tam ještě jeden podobně starý chlapeček, ale holka a kluk spolu nemohli být na pokoji. Jako sedmiletá holčička bych opravdu nechtěla být několik set kilometrů od domova na pokoji s o tolik let staršími dětmi, teenagery. Ale zase nevypadala, že by jí to vadilo. Klasická cesta autobusem pro mě opět dopadla beze spánku, ale na to už jsem si zvykla.

Tábor trval celkově 10 dní uprostřed července, nemusím asi říkat, jaké horko tam panovalo. Měli jsme apartmán jen kousek od pláže a byl i celkem hezký. Akorát žádná klimatizace a nefunkční WiFi. S táborem jela i česká kuchařka, takže jsme dostávali typická česká jídla a jedli vždy na terase. Snídani, oběd i večeři. S holkami na pokoji jsem si moc nerozuměla, působily na mě jako taková pubertální trdla a já se tehdy prostě cítila „dospělejší“. Sestřenice byla a je velký živel, takže se rychle spřátelila a večery trávila se svojí novou partou, pokaždé také přespávala někde jinde.

Napřed jsem měla z domova nakázáno ji tam hlídat, ale nemělo to cenu. Nemohla jsem jí chodit pořád za zadkem, lidi z tábora mě pak začali pomlouvat, že jim kazím srandu a práskám ji rodičům. Ale víte co, bylo jí 12 a alkohol či cigarety jí nebyly cizí. Srandu beru, pařby také. Ale ne ve 12, to je opravdu ještě dítě. Po dvou dnech jsem to ale vzdala, protože jsem se tam spřátelila se třemi tábornicemi mého věku a konečně si měla s někým co říct. Nechala jsem sestřenici sestřenicí a také to tak dopadlo. Vedoucí na jejich párty po nocích ve městě přišli a už nesměli večer nikam chodit.

Ale tohle jsem na městečku Silvi Marina měla ráda, to noční město. Obchůdky, zmrzlina, noční život. Mohli jsme být venku skoro do jedné a s novými kamarádkami vždy vše obešly. Skupinka mladších zůstávala v apartmánu a nebo museli s vedoucími hrát nějaké hry. To my hráli snad jen jednou za celý tábor. Běhali jsme, pinkali do balónků a podobné blbosti. Nemám nic proti seznamovacím hrám, ale nějak mi tam nebyl příjemný ten obrovský věkový rozdíl mezi námi všemi. Těšila jsem se na takový tábor plný lidí kolem patnácti let a místo toho tam byly skoro samé děti kolem 12 let. A věřte mi, v tomhle období je každý rok navíc sakra znát.

Bohužel ty tři nové kamarádky bydlely spolu na pokoji a během poledního klidu si většinou četly a nebo spaly. Přiblížím, polední klid trval někdy skoro tři hodiny a já se na pokoji neskutečně nudila. Čtrnáctileté spolubydlící společně se sestřenicí vždy zmizely někam do města a já ty tři hodiny ležela sama na pokoji bez WiFi a bez klimatizace. Neměla jsem s sebou ani knížky, nic. Strašná nuda. To jsem se opět pohádala přes mobil s kamarádkou, jak jsem byla podrážděná. A tím pádem si vyplácala většinu datového balíčku na internet. Blbka prostě.

Já na ně zaklepala, abychom šly do města. Ale otevřely mi právě s knížkou v ruce a ta třetí spala. Koukaly na mě jako na vraha, kam teď jako chci jít. No a takhle to bylo každý den. Ani nevím, jak mi ty tři hodiny vždycky utekly. Hrozné horko tam bylo. Každý den přes 35 stupňů, to jsem si dávala do mrazáku v apartmánu chladit papírové ubrousky a pak si je dávala na čelo. Jedině tak jsem usnula.

Nejkrásnějším zážitkem z Itálie byla bezesporu celodenní návštěva Říma. Vstávali jsme sice už ve 4 ráno, ale stálo to za to. Ten den se teplota vyšplhala až na 40 stupňů ve stínu. A teď si představte tu cestu narvaným metrem a potom celodenní chození. Naštěstí jsem měla klobouk a Řím nabízel několik fontánek s pitnou vodou po cestě, takže jsem pořád mohla doplňovat vodu do pet lahve. Přežila jsem bez úhony a dokonce bez spálenin. Ty jsem si uhnala na pláži, podcenila jsem mazání krémem. Jinak jsme navštívili i Vatikán, kde prodávali obyčejnou vodu za 5 euro, no nekupte to!

Jinak jsme většinu dnů trávili na pláži a večer ve městě. Nakoupila jsem tradiční suvenýry a spousta hadříků. Hlavní vedoucí jsem moc nemusela, nebyla moc příjemná. Jednoho dne si nás všechny svolala, že jeden z táborníků chtěl na pokoji podřezat jinou tábornici. Nevím, co na tom bylo pravdy. Každopádně se tvářila hrozně tragicky a toho kluka jsem zbylé dva dny s námi už neviděla. Celkově tábor u moře připomíná klasický tábor jen minimálně, máte tam opravdu hodně volnosti a jednou za čas máte večer nějakou společnou aktivitu. Jak už jsem ale psala, my starší ji měli jen jednou. Nevadilo mi to, nechtěla jsem klasický tábor, chtěla jsem něco jako dovolenou.

U těch dětí mi to ale přišlo jako problém. Tím, že nebyla žádná pořádná pravidla, chovaly se vážně hrozně. Já vím, možná jsem naivní. Ale já si do té doby fakt nemyslela, že už dvanáctileté (!) děti pijí alkohol, kouří a mluví jako dlaždiči. Jiné holky z tábora mě měly za čtrnáctiletou a mé sestřenici tipovaly 15 let. Já si skoro až do 15 připadala jako dítě, tak buď jsem jen nevyspělá a nebo nerozumím dnešní generaci, která je jen o pár let mladší než já. Smutné. Nad 15 let už nějaké to experimentování chápu a nebudu říkat, že jsem se nikdy neopila. Patří to k dospívání, ale samozřejmě s rozumem.

Ale ty děti, z toho jsem byla dost špatná ještě týden po táboře. Tento cestovatelský deník je pojat spíše vyprávěním, co se tam dělo, než co jsme viděli, protože jsme měli výlet vlastně jen jeden den a zbytek tábora byl ve znamení klasického válení u moře a procházení se po městě. Téměř jsem nefotila, protože fotili vedoucí a dávali to na Facebook, ale nechci to sem dávat, jelikož na fotkách nejsem jen já. Ale pořád je to cesta za hranice, tak to berte jako takovou ukázku, jak asi vypadají tábory u moře. Příští cesta bude opět tábor u moře z minulého roku, ale tentokrát do Španělska, kde jsme cestovali mnohem více, např. do největšího mořského světa. Celkově se mi Španělsko líbilo mnohem více, lepší vedoucí, více poznaných míst…

Ještě taková malá vsuvka. Předposlední večer byla rozlučková diskotéka, kam jsem nešla. Během těch veder jsem naneštěstí i přes poctivé pití citronu na oddálení měla to blbé ženské období a fakt se mi nikam nechtělo. A byla jsem na pokoji s tou malou sedmiletou Eliškou. Která si tři dny vůbec nečesala vlasy, měla v nich písek, měla je slané od moře a nešly jí vůbec rozčesat. Začala strašně a neutišitelně brečet, že si nemůže rozčesat vlasy. Musela jsem ji odvést za tou nesympatickou vedoucí, která na mě koukala jako na vraha. To jen tak, super zakončení.

V úterý budu psát o Skalecké pouti a ve čtvrtek něco o tom, jak jsem pokročila v autoškole. Čekají mě v pondělí první jízdy, tak jsem celkem zvědavá. 😅

Byli jste někdy na táboře u moře?

24 x komentováno

  1. Tak to je super náhoda! Přesně na tom táboře jsem byla! Ve stejném místě, apartmánu i pokoji! Soudím, dle tvého výhledu 😀 ! V jaký turnus si tam byla? Já tam byla 3x, i v roce 2015 ! 😀 škoda, že jsme se nepotkali, chodila bych s tebou do města furt, už to tam znám jak svoje boty. Mně se tábor líbil, koho si měla za vedoucí, Péťu? Ta mě měla ráda 😀 Hej to je fakt náhoda. Já tam jednou byla i přes narozky – udělali mi narozeninový dortík 🙂

    https://thewaybya.blogspot.cz/

  2. Na táboře u moře jsem nikdy nebyla. Spíš to byl školní pobyt ještě na základní škole, kde jsem byla asi 3 roky po sobě. Vlastně to takový tábor asi byl… a také v Itálii, jen už si nepamatuji kde přesně, přece jen už je to skoro 20 let zpátky 🙂 bylo to ještě ve školním roce, takže jsem si ráda prodloužila prázdniny. Na 10 dní to tehdy i s dopravou a jídlem vyšlo cca na 3 tisíce, což je dnes nepředstavitelné 🙂 wifi jsme také neměli, ale to mi na základce nevadilo, to jsem ještě o internetu neměla ani ponětí 🙂 pokaždé jsem si to ale užila!
    All my cosmetics

  3. Na táboře jsem byla jednou v Čechách a to byl takový menší tábor, kdy jsme tam byli všichni, co jsme se znali. Já byla mladší a ostatní byli starší, takže bohužel jsem se tam neměla s kým bavit, na další tábor, na který ještě jel brácha se ségrou, už jsem nechtěla.
    Je škoda, že to tam je takové věkově rozdílné, protože jak píšeš, ten rozdíl je znát v tomhle věku. Ale jinak to zní fajn, hlavně ta volnost, žádné extra pravidla.
    Dneska má zkušenost většina ve 12 letech s alkoholem a cigaretami, což nechápu, asi jsem v tomhle divná. Vlastně diskotéky mě nelákaly ani v pozdějším věku. 😀
    U moře jsem doteď nebyla, ale chystám se, až mi to vyjde. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *