Levné cestování – Francie 2014

Ještě než se dostanu k čemukoliv, tak bych chtěla vyjádřit svoji nefalšovanou radost z mého prvního pravidelného čtenáře, nebo tedy spíše čtenářky. Je úžasný pocit vidět, že se najde někdo, koho mé články zaujaly natolik, že se sem bude rád vracet. Moc to pro mě znamená, děkuji. 😊 ale teď už k dnešnímu článku. Zavzpomínám na svou druhou cestu do zahraničí a to do Francie. Proč levné cestování? Opět šlo o výlet se školou a celý týdenní pobyt stál zhruba jen 2 000. A bylo to určitě zajímavé!

Přivítám vás tu úvodní fotkou, která zobrazuje výhled z nejvyššího patra Eiffelovy věže. Šlo o nezapomenutelný pohled. Jak už jsem psala minule, na začátku střední jsem si dala slib, že budu cestovat, kam to jen půjde a zúčastním se každého zájezdu, který škola nabídne. No a hned po dubnové Anglii se nabízel týdenní výlet do Francie na přelomu srpna a září. Jela jsem opět se stejnými kamarádkami a štvalo mě, že nebudu první týden ve škole. To proto, že jsem si nemohla zabrat lavici a samozřejmě jsem pak celý rok seděla vepředu a to jsem neměla ráda.

Tentokrát se nejednalo o nějaký luxus jako v Anglii. Pobyt byl opravdu levný, protože jsme spali všichni v jedné tělocvičně ve spacáku. Jídlo jsme si vařili sami a sprcha? Kapitola sama o sobě. Ale k tomu se ještě dostanu. Pokud to bude mít sarkastický podtón, tak určitě ne z důvodu, že bych si stěžovala, zájezd byl dobrodružný a zážitků plný. Jen je mi sarkasmus blízký.

Cestou do Anglie jsme jeli autobusem vybaveným televizemi a zásuvkami pro nabíjení telefonu. Autobus do Francie neměl nic takového. Měl jen síťky na věci a jinak nula nula nic. Power banka, písničky v mobilu a spaní to jistily. Tedy, spaní. Řekněme, pokus o spánek. Já vám nevím, ale já se prostě v autobuse nevyspím a po příjezdu do Francie jsem z autobusu vystupovala podobně přejetá jako v Londýně.
První den jsme navštívili katedrálu Notre Dame. Ach jo. Proč to nenafotit totálně přesvíceně, že? Mé staré já, proč? Francie mi učarovala, francouzština je příjemný jazyk na poslouchání. Také nám bylo od začátku zájezdu připomínáno, že musíme všude napřed pozdravit bonjour a pak až začít anglicky. Francouzi jsou na svůj jazyk hákliví.

Pro pobavení, minule jsem nechtěla sdílet své fotky z Anglie, tady už jsem se odvážila, ale upřímně, je to hrůza. Proč jsem si vzala ty kočičkové legíny s krátkým tričkem opravdu netuším. Tehdy jsem se skutečně neměla ráda a na svůj vzhled nerada vzpomínám. Pravda je, že tady už to bylo snesitelnější.

Ty zámečky se mi vždycky hrozně líbily! Škoda, že jsem tehdy neměla nikoho, s kým bych ho tam mohla uzamknout. Ale co bych taky chtěla s těmi kočičkovými legínami.

Lucemburské zahrady, to byl ráj. Opravdu miluji květiny a všeobecně barevné a výrazné věci. Tady jsem se cítila jako ryba ve vodě.

Francouzské metro na mě působilo hrozně složitě a zmateně. Měli i jiný systém lístků než tady v Praze. Tehdejší učitelka nám rozdala lístky na celý týden dopředu. Líbilo se mi hlášení stanic, ta francouzština zní úžasně.

Ty rozmazané židle s batohem tu nejsou pro kochání, ale jako takové vtáhnutí do toho, jak vlastně vypadaly ty naše sparťanské podmínky pro bydlení. Teď tu popíšu spaní, stravu i sprchování. Tak jak to chodilo celý týden. O jídle jsme byli informováni hned na začátku. Tak jsem ve svém červeném kufru táhla spousty rohlíků, sýrů a hlavně polévek v pytlíku. Těstoviny do hrnečku na každý večer nebyly výjimkou. Bydleli jsme kousek od Paříže v městečku Gournay sur Marne.

První den jsem se těšila na odpočinek. Tentokrát na nás nečekala žádná milá babča s pizzou a vyhřátá postel. Čekal na nás vybydlený sokol a s ním malá kuchyňka. Sprchování bylo omezené kvůli nedostatku teplé vody. Tu jsme si museli sami ohřívat. Sprchovali jsme se po dvojicích, jeden z dvojice odbíhal k ohřívači spouštět oteplování vody, zatímco druhý se sprchoval. Za dveřmi vždy stál někdo, kdo nám odpočítával přesně 5 minut, déle jsme se sprchovat nemohli. Záchody vypadaly normálně, díky bohu. Nejsem žádný ostřílený kuchař, ale uvařit si těstoviny do hrnečku jsem zvládla v pohodě. Za ten týden jsem zhubla 2 kila. Nerada to přiznávám, ale kolikrát jsem v tom spěchu za den snědla půl bagety a večer jen ty těstoviny. Nejbližší obchod se nacházel asi 2 kilometry od sokola a vysazovali nás tam tuším každý druhý večer.

A to spaní. Všichni v jedné místnosti. Jedna věc, která mě štvala už v Anglii. Kamarádky chtěly spát už v 9, zatímco ostatní si povídali a já se nudila. Tady to bylo vidět o to více. Připadala jsem si chvílemi osamělá. Jasně, byli tam další lidé, ale ty já neznala a moje introvertní stránka mě držela u kamarádek. Občas se někdo opil a učitelky jim vynadaly do nevděčných hajzlů. Takové zajímavé noci beze spánku. Na to nikdy nezapomenu, to spaní, sprcha a rána, kdy jsme se všichni tísnili v malé kuchyňce. Večery jakbysmet.

Druhý den, Eiffelova věž před námi. Teď bych si nafackovala, proč jsem se nesnažila o kvalitnější fotky, hlavně té věže samotné. Tam jsem se těšila úplně nejvíc. Šlapali jsme hezky pěšky, žádný výtah. Ten až do třetího patra. No funěla jsem pořádně. Navíc bylo hrozné horko. Ale za ten výhled to stálo. Celá Paříž jako na dlani. Mám strach z výšek a přiblížit se k té mříži mi dělalo trochu problém, ale překonala jsem to.

Obchodní čtvrť La Défense. Tady jsem si stejně jako v Anglii koupila pár věcí v H&M. Takovou hezkou košili s puntíky a „záplatami“ na loktech, jak se tehdy nosilo. No o rok později jsem ji viděla i v české verzi tohoto obchodu. Ale nevadí. Je přece z Francie!

Étretat. Kvůli tomuto výletu jsme museli vstávat ve 4 ráno, ale výhled pomalu hezčí než z Eiffelovky. Poprvé u moře. Sice jsme se tam nekoupali, moc studené a špinavé moře. Ale ten výhled a příroda! Nádhera. Jen zase ty legíny, proč? Bylo mi 16, to už jsem mohla mít trochu rozumu. Opravdu se mi nelíbí moje stará „image“. Omlouvám se.

Další dny máme na programu Invalidovnu a Vítězný oblouk. Tady jsem zase nakoupila tradiční suvenýry, talířek a skleničku. A takovou nevkusnou kabelku, která mi tehdy připadala úplně senzační. Mám nafocených spousta dalších míst, sošek, fontán. Dávám sem ale jen to nejznámější, jinak by ten článek byl dlouhý jako všechny články tady dohromady.

V Louvru jsem si vyfotila Monu Lisu a pár dalších předmětů. Koukám, že ve Francii jsem se chtěla fotit u všeho, ale dobře, tahle fotka je i celkem dobrá.

Bazilika Sacré Coeur

Moulin Rouge a hřbitov

Poslední den na nás čekal zámek a zahrady ve Versailles. Opět zahrady a fontány, krásný pohled, toho nebudu mít nikdy dost. Trvalo nám dlouho projít vnitřek zámku, místa jsou opravdu rozlehlá.

A vůbec to nejlepší na konec. Večer před odjezdem jsme jeli noční plavbu Paříží. Osvětlená Paříž, dokonalá podívaná. Ale ty věci okolo. S námi se na loď nahrnuly hromady Vietnamských turistů. Na loď jsme se přes ně museli doslova prorvat, málem mi urvali náramek a bála jsem se, aby mi mobil neskončil ve vodě. Hnout se někam bylo skoro nemožné. Fakt mě to frustrovalo. Sice jsem se většinu cesty ani nehýbala, ale za ty krásné noční fotografie to stálo. Cestou domů jsem se přes Facebook celkem ošklivě pohádala s kamarádkou, takže konec se příliš nevydařil. Ale dnes jsme v pohodě, to je hlavní.

Au revoir! A jsme u konce! Omlouvám se za znatelný sarkasmus v určitých pasážích a hlavně za pohoršení mojí starou image. Nechci být přehnaně sebekritická, ale tohle vážně nebylo dobré a ani hezké. Mohla bych se rozepsat o všech památkách a nasázet sem všechny fotky, ale jak už jsem psala, to bychom tu byli ještě týden. Celkově jsem přemýšlela o tom, že bych nějaké větší cestopisy dělala formou videí. Přeci jen tohle je trochu zdlouhavější na čtení, ale snad to nebude vadit. Snažila jsem se to co nejvíce zestručnit. Zhruba sedmdesátiletá učitelka byla opravdu akční a s ní jsme se skutečně nezastavili.

V příštím cestovatelském deníku se podíváme na cestu do Skotska během jara 2015. Kam jsem tentokrát jela sama bez kamarádek a jako největší introuš schytala to nejhorší, co jsem mohla. Povyprávíme si o 17 hodinách na trajektu, kdy jsem jako tehdy slušná a nezkažená slečna trpěla opilé spolužáky na palandě pod sebou. To bude sakra sarkastické!

Mějte se hezky a napište mi vaše zážitky z Francie 🚌

14 x komentováno “Levné cestování – Francie 2014

  1. Paříž miluju! Navštívila jsem ji sice už mnohokrát, ale vrátila bych se klidně znovu 🙂 Také chci pochválit moc pěkné fotky. Jdu si tě dát do oblíbených blogů, protože si mě velmi zaujala a budu ráda, když i ty zavítáš na můj blog 🙂

  2. Paríž zbožňujem! Už som tam párkrát bola, ale kľudne by som išla znova, mám to tam vážne rada.
    A to znie ako poriadne dobrodružné podmienky, ale máte určite veeľa zážitkov 🙂

  3. Ani tady jsem nebyla! Takže díky za fotky. Noční Eifelovka je nádherná. Spaní v tělocvičně apod by pro mne nebylo. Ale to je asi vyšším věkem. V mládí se vše skousne nějak lépe. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *