Praha stověžatá, nikdy neomrzí

Cestování nemusí být zajímavé jen za hranicemi. Někdy bohatě postačí naše krásná Praha. V Praze mám školu, jsem tam kolikrát častěji než doma. Ale to kvůli plnění povinností. Většinu Prahy stále neznám i přesto, že bydlím jen kousek od ni a dokonce jsem se tam i narodila. Proto pro mě byl včerejší pěší výlet na Letnou ke kyvadlu zajímavý a obohacující. 🚍

No, že by to byla až taková pohoda. Protože jsem chaotik, tak jsem si ve spěchu zapomněla vzít pití. To by ještě tolik nevadilo, ale v půlce cesty na zastávku jsem zjistila, že nemám ani bundu a moje hezky upravené vlasy díky větru za chvíli vypadaly jako při přípravě na slet čarodějnic. Skvělé.

Občas se nechám unést focením všeho okolo nebo svých nohou. Ta druhá fotka byla vyfocena v jediném bodě po cestě, kde zrovna nefoukal vítr.

Vystoupili jsme s přítelem na Smíchově a došli si do OC na Anděl pro pití. Konečně jsem měla vychlazené Nestea a přestala brblat nad větrem, žízní a vším možným. Náladová chvilka cholerika. To na sobě nemám ráda. A už jdeme! Neměla jsem tušení kam jdeme, věděla jsem, že jdeme ke kyvadlu, ale kde to je, nevěděla jsem. Tak jsem se nechala překvapit. Vidíte ten tančící dům? Ty časy, kdy jsem hned vedle chodila do školy, jak rychle utekly.

Letná. Příjemně vyhlížející park, ale ty schody dole! Jako za ten výhled to stálo, ale než jsem to vše vyšlápla, funěla jsem jako při výstupu na Eiffelovku. A tam bylo tenkrát ještě horko. V parku jsem se rozplývala nad krajinou a nad malými roztomilými psy, které jsme míjeli. Kličkovat mezi skateboardisty a dostat se ke kyvadlu byl také trochu oříšek. Ale nikdo nás nesrazil, ani my je. Úspěch.

A najednou celá Praha jako na dlani. Takový výhled jsem viděla už u Pražského hradu, ale vždy je to skvělá podívaná. Nedivím se, že sem jezdí tolik turistů. Sice jsme tentokrát nešli přes Karlův most, ale opět jsme se prodírali obchůdky se suvenýry a snažili se dostat na druhou stranu, ne však přes ten most. Bylo tam moc lidí. Pohled na lidi na šlapadlech. To jsem vždy chtěla vyzkoušet, tak snad se mi někdy poštěstí.

Cestou zpátky už jsem celkem prskala, že mě bolí nohy, protože jsme ani jednou do té doby neseděli a pokud jste četli o mých strastích na kole, tak je vám asi jasné, že po nějakých 10 kilometrech chůze jsem si chtěla aspoň na chvíli odpočinout. Naštěstí jsme míjeli tuhle malou galaktickou výstavku, která mě na chvíli rozptýlila.

Růže! 🌹 Možná je to klišé, ale miluji růže. Vlastně jakékoliv květiny, ale růže jsou mé nejmilejší. Ty růžičky mě donutily zvednout svoje bolavé nohy z lavičky a běžet si je s radostí vyfotit. Krásné.

A sushi na závěr v Sushi Time na Andělu. Ale přiznám se, že ho jedl jen přítel, mně moc nechutnalo. Asi nejsem gurmán. 😅

Fotka u kyvadla. Cestou zpátky mi udělalo radost nové tričko z New Yorkeru. Mělo totiž potisky růží. Domů jsem jela příjemně unavená a těším se na další výlet do Prahy. Nabízí tolik možností, jsem zvědavá, jak tu bude vypadat můj vysokoškolský život. 💋

Líbí se vám Praha?

8 x komentováno “Praha stověžatá, nikdy neomrzí

  1. Praha je pro mě takové výletové město – miluju ji, hrozně ráda si tam zajedu a strašně se mi líbí vylézt někam, odkud je takový skvělý výhled, jaký popisuješ. Ale žít bych tam asi nechtěla.
    Hehe, říkám si, že výlety s námi by tě rozložily. 😀 Mám vždycky mapu míst, která prostě musím vidět, a chodím po tom kterém městě tak dlouho, dokud je nevidím. 20 kilometrů denně bývá minimum.

    1. Já bydlím kousek od Prahy a tak mi to vyhovuje, asi bych nechtěla žít úplně v centru 😀 jo, to věřím, já už zažila i delší pochoďáky a to mě tolik nohy nebolely, ale to jsem měla jiný boty, možná to bude taky tím 😀

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *